Válka jako způsob života Koyaanasquatsi, Powaqqatsi, Naqoyqatsi - tato tři na první pohled poetická slova vymírajících Indiánů kmene Hopi v sobě skrývají, přes všechnu svoji fonetickou krásu, závažná poselství. Tato poselství jsou pak zobrazena ve filmové trilogii, díky které zná ona tři slova téměř celý svět. Ovšem, nutno dodat, svět vyspělý, tedy svět první.

Trilogie o moderním člověku vznikala pod vedením Američana Godfreye Reggia, jehož cílem bylo otevřít divákům, alespoň na chvíli, oči do světa, který každodenně žijí a uvědomit si jeho stinnou stránku. Dnes téměř třiašedesátiletý muž zahájil svůj dospělý život v klášteře Řádu křesťanských bratří, kde pobýval od svých čtrnácti do dvaceti osmi let. Poté působil jako římskokatolický duchovní na různých školách a od roku 1963 pracoval s nezletilými delikventy z pouličních gangů v Santa Fe, kde žije dodnes. V roce 1973 zahájil práci na první části trilogie (Koyaanasquatsi), jejíž vznik trval devět let. Následovala druhá část (Powaqqatsi), dokončená roku 1988, středometrážní film Anima Mundi (1991), šokující ani ne desetiminutový snímek Evidence (1995) a konečně závěr série o moderní civilizaci Naqoyqatsi (2002), jehož vznik trval více než deset let. Jak již délka vzniku napovídá, nejedná se o filmy klasického střihu. Setkáváme se s filmovými kolážemi, doprovázenými hudbou newyorského skladatele Philipa Glasse považovaného za jednoho z nejvýznamnějších skladatelů soudobé klasické hudby. První díl trilogie Koyaanasquatsi znamená, volně přeloženo, "život vyvedený z rovnováhy" či "stav volající po změně způsobu života" a zabývá se industrializovanou Amerikou, která ničí přírodu ve jménu pokroku a modernizace. Powaqquatsi - "způsob života bytosti, která, aby mohla existovat, vysává životní sílu jiných tvorů", zobrazuje pohodlný život prvního světa na úkor třetího a konečně třetí díl, Naqoyquatsi, "válka jako způsob života" ukazuje svět, který je ovlivňován a měněn technikou a médii. Geoffrey Reggio byl přítomen české premiéře svého zatím posledního filmu, která se odehrála 21. 1. v kině Aero ( pro mimopražské: jedno z nejlepších pražských kin ). Byla doprovázena předfilmem, krátkým úvodem samotného režiséra a následována debatou. Úvodním filmem byl již zmiňovaný krátký snímek Evidence: divák dlouhé minuty sleduje děti s vyděšeným a jako by uplakaným pohledem, přemýšlí, co se oněm nepřítomným očím mohlo tak hrozného stát, co asi všechno zažily, aby byl nakonec konfrontován s konstatováním, že nasnímané děti sledovaly televizní obrazovku, kde běžel Disneyho Dumbo. Také tento film se stal skokanským můstkem pro Reggiovo popremiérové úvahy, které zaujaly valnou část publika. Vidění světa tohoto Američana, nechodícího k volbám, není vůbec růžové. Veškeré zisky z jeho velice ziskové trilogie putují na účty různých charitativních spolků. Je přesvědčen, že již nejsme lidmi, ale kyborgy, protože tím, že se stále pohybujeme v prostředí naplněném technikou, sami se jí musíme podřizovat a tedy se v ni i trochu měnit. Člověk je ovlivněn tím, v jakém prostředí se pohybuje, a tak se člověk moderní vzdaluje přírodě a stále více se podobá strojům, které zasahují do našich životů stále víc a víc. Dalším negativním bodem dnešního světa jsou dle Reggia média a vše, co s nimi souvisí, tedy vliv a unifikace světa. Celý svět dnes sleduje stejné televizní zpravodajství, dívá se na stejné seriály, jeho pozornost je směřována ke stejným cílům. Při tom všem je mu však poskytována pouze jakási fikce vznikající na objednávku mocných a bohatých, kteří nedokáží odolat touze být ještě mocnějšími a ještě bohatšími. Dnešní člověk není nezávislým jedincem, ale člověkem "masovým" ("mass man"). Pro přiblížení použil krásný příklad: "Not human being, only mass man came to the Moon." ("Ne člověk, ale masový člověk byl na Měsíci.") Tyto dva základní elementy - ovlivnění technikou a masmédii - shrnul termínem "losangelizace" světa. Z takového stavu už režisér nevidí cestu zpět. Je mu líto, že se ze světa ztrácí krása spočívající v různorodosti, je mu líto, že lidé nechápou absenci ideálů mladých lidí jako důsledek absence nároků na ně kladených (což určitě stojí za zamyšlení). Proč jsou mladí Palestinci ochotni umírat s kily výbušnin na těle? A proč se člověk v městě moderního světa často nedočká pomoci ani při sebemenší potyčce? Chybí odvaha, protože ji po dnešním člověku nikdo nikdy nechtěl. Myšlenky Geffreye Reggia nejsou potěšující ani příjemné. Stejně tak jeho filmy nejsou zlatým pozlátkem, nejsou o snu (americkém ani žádném jiném), ale o jeho temném protějšku. Jeho filmy ztělesňují odvahu cítit beznaděj, hledají temnotu, nic nepředstírají. Působí jako rána pěstí, jako doširoka otevřené oči, které vidí svět takový, jaký je. Svět, kterému se většina z nás vyhýbá, odmítá o něm přemýšlet a diskutovat, a tím také odmítá cestu ke změně. Jsme zbabělí a líní. Ano. Ale jsme také schopni lásky, dobra a srdečnosti. Tolik slova Geoffreye Reggia. Film Naqoyqatsi není příjemným zážitkem. Nejlépe vystihl film sám režisér, když jej uvedl následující větou: " I can´t say enjoy the movie, so I say I wish you well through the movie." /Lukáš Jirsa/