Co Vy NATO? V listopadu jsme si posledních dvanáct let zvykli připomínat výročí událostí, které se do naší historie zapsaly právě jako „listopadové“. Letos ale vzpomínky na rok 1989 povětšinou zastínila událost jiná, vrcholná schůzka Severoatlantické aliance v Praze.

Stovky vystrašených Pražanů utekly před hordami antiglobalistů do hor a dali tak dostatek prostoru pro hru na vojáky jak policistům, tak demonstrantům. Policisté přijeli, demonstranti nikoli. Alespoň ne v hrozivém počtu dvanácti tisíc, jak se předpokládalo. Dvanáct tisíc bylo alespoň policistů. Škoda, kdyby radikálové přijeli, každý by měl svého policajta… Apokalyptické scénáře stovek rozbitých výloh, hořících barikád a ušlapaných nevinných civilistů se tedy nekonaly. Buďme za to jen rádi. Člověku vyvstává trpký úsměv na tváři, když slyší, jak se politické špičky handrkují o to, zda tak silná bezpečnostní opatření nebyla zbytečná. Budiž tedy, nakonec se ukázalo, že byla – ale kdo by si vzal na svědomí zastřeleného prezidenta Bushe nebo nepěknou tržnou ránu na hlavě generálního tajemníka NATO George Robertsona, způsobenou dobře vrženou dlažební kostkou odkudsi z tisícihlavého davu demonstrantů? Ostatně Robertson přeci jen útoku na svou osobu uchráněn nebyl. Při závěrečné tiskové konferenci v Kongresovém centru se mezi novináři zvedli dva mladíci a pokusili se tajemníka ohrozit kusem zeleniny. Vr-ženému rajčeti Robertson stačil uhnout a stále zachoval svůj přívětivý, zdánlivě poněkud naivní a dobrácký výraz. Tohle byl tedy jediný incident, který se na summitu stal. Tihle dva kluci z východní Evropy ale dokázali to, co se nepodařilo tisícovkám demonstrantů – narušit program summitu. Demonstrace odpůrců NATO v Praze daly za pravdu vůdcům antiglobalistických, nikoli radikálních, hnutí, kteří tvrdí, že na podobných akcích asi 80 procent lidí pouze pokojně vyjadřuje svůj názor a zbytek jsou oni pověstní rozbíječi. Ti tentokrát nepřijeli, NATO je pro ně zkrátka nuda. Sedí si pěkně doma v teple, leští si okované boty a čekají na pořádnou příležitost, na desítky tisíc demonstrantů, mezi kterými se ztratí. Počkejme na další zasedání Mezinárodního měnového fondu. To bude mela… Praha a celé Česko si udělaly pozitivní reklamu. Tahle reklama stála přibližně miliardu a připravovala se dva roky. Pak se vysílala na všech světových televizních stanicích, dva dny. Doufejme, že bude mít takový efekt, jaký má dobrá a drahá reklama mít - přesvědčí zákazníka, že Česko je dobré zboží, do kterého stojí za to in-vestovat. /Vojtěch Berger/