Stesk, který můžeme slyšet v každé době. Pokud jsme s mladými lidmi ve styku, pokud s nimi pracujeme nebo pokud jsme sami mladí, pak bychom se touto tématikou zabývat měli.

Jaká je tedy ta dnešní mládež? V podtextu této otázky je samozřejmě cítit, že její autor polemizuje především s hodnotovým systémem mladých lidí (i když navenek se projevuje především v rovině obecně kulturní). Samozřejmě nejde podat vyčerpávající „zprávu“ na třech stránkách, proto se chci zaměřit jen na nastínění obrazu způsobu myšlení lidí dnešního světa, trávení času mladými lidmi, jejich hodnotovým žebříčkem a vztahem k religiozitě.

Bohuslav Martinů v programu ke Gilgamešovi napsal: "Navzdory pokroku, kterého jsme dosáhli v oblasti vědy a techniky, jsou lidé nejvíce zmítáni stejnými otázkami přátelství, lásky a smrti. Tyto otázky provázejí člověka ve všech dobách a kulturách, jak víme z nejstarších dochovaných památek, jako je např. epos o Gilgamešovi“. Nenechme se zmást kulisami - moderní dobou, lidé přemýšlejí stále o tomtéž...

Na následujících řádcích chci přiblížit situaci, která nejen každého člověka obklopuje, ale kterou každodenně prožívá, která významnou měrou ovlivňuje lidské myšlení a rozhodování a svým způsobem také determinuje jeho vztah k religiozitě.

Každý z nás potřebuje prožívat jistotu, vyplývající z přijetí určitého systému hodnot. Dnešní doba však vše relativizuje, a proto utíkáme k jakékoli jistotě, protože v postmoderně objektivní pravda neexistuje, lidé ji však bytostně potřebují, aby si zachovali svou vnitřní integritu. Jsou tak velice přístupní vlivu médií, které jim podsouvají přesné vzorce chování a konkrétní návody na "šťastný život". Člověka dnes nezajímá, jak to funguje, ale že to funguje. Vlastní sdělení reklamy je předloženo induktivní formou, tak aby divák sám prožil, pocítil, že to je právě ono, co mu chybí k "dokonalému štěstí". Nabízejí přesně to, co člověk potřebuje, a kde vidí okamžitý a uchopitelný efekt. Myšlení nás lidí je dnes vysoce podivné. Jen těžko jej můžeme jednoduše pojmenovat. Snad "nevědomá iracionalita zdůvodňovaná a hájená domněle racionálními a logickými ar-gumenty".

Metody, jak uspokojit člověka 21. století, jsou velice jednoduché. Nejrůznější vůdcové lidského sebeuvědomění chtějí nahradit západní hluk východním tichem, digitální chlad vyspělých zemí šamanskými tanci, materialismus záhadami, mystikou a magií, hédonismus se snaží vyvážit asketismem, atd. Lidé tedy již nehledají "Pravdu" – to není základní otázka dnešní doby, ale něco zcela jiného – něco, co uspokojí jejich potřeby, a média je přesvědčila, že to existuje. Jiná realita či dimenze, do které mohou oni proniknout. Lidé nechtějí změnu sebe pomocí drastického každodenního nesení kříže – tak jak to učí křesťanství, či cestou sebeovládání, jak je představeno ve východních náboženstvích. Lidé nechtějí práci a námahu, bolest, odříkání a oběť. Ostatní cesty jim nabízejí okamžité uspokojení emocionálních potřeb.

Často si také neuvědomujeme, že duchovní smýšlení dnešního člověka je ovlivněno i přístupem k běžnému životu – jeho "materiálnímu rozměru". To, co ovlivňuje naše rozhodování je především rychlost, s jakou je daný produkt schopen uspokojit mou momentální potřebu. Podle stejného principu pak přistupujeme i k duchovním hodnotám. Není třeba studovat tlusté knihy, zachycující moudrost věků, naši duchovní cestu a životní hodnoty z ní vyplývající, přebereme z tenké, ovšem "vševysvětlující" brožurky. Není tedy divu, že docent Štampach tento jev nazývá "supermarketovým náboženstvím". Co cítíme, to je autentické a pravdivé, dochází tak v intencích postmoderního myšlení k subjektivizaci náboženské zkušenosti.

Posuneme-li se do současné české reality a budeme-li vnímat, jak se postoje, které jsem charakterizoval výše, projevují u mladých lidí, ale také v celé populaci, můžeme dojít k zají-mavým výsledkům. V následujících statích budu vycházet z výzkumů, které publikoval sociolog Petr Sak (Sak, P. Proměny české mládeže. Praha: Petrklíč, 2000). Graf č. 1 zachycuje zjištěné názory na posmrtný život.

Ateistická výchova (starších respondentů v tomto vzorku populace a rodičů u její mladší části) je zřejmě příčinou více než 30 procentního výskytu názoru na jeho neexistenci. Nutno k němu přičíst i několik procent z názoru "nevím". Překvapující je možná více než 14 procentní výskyt víry v reinkarnaci, přes 2000 let křesťanské kultury v naší zemi. Zajímavou skupinu tvoří přes 22% mladých lidí, kteří věří v existenci posmrtného života, ale nemají vyhraněný názor na jeho formu. Spolu s 16% těch, kteří neví a 2,2% s duchovními sklony, tak tvoří skupinu, která je zastoupena více než 40% a můžeme ji označit za potenciálně hledající.

Z jiného grafu, který sleduje "Světový názor mládeže", realizovaný v roce 1997, stojí za povšimnutí, že skupina 41,4% respondentů, kteří se považují za ateisty, přesto věří v existenci jistých „nemateriálních jevů“.

Při výzkumu hodnotových preferencí docházíme k velmi posunutým výsledkům u skupiny mládeže ve věku 15 - 18 let (graf č. 5), kde dochází během posledních 12 let k výraznému příklonu k materiálním hodnotám, vzhledem k údajům sledujícím tyto hodnoty v celém věkovém spektru populace, viz graf č. 6.

Ze zjištění vyplývá, že životní zkušenost přináší na tyto hodnoty zcela jiný pohled a orientace na materiální hodnoty u mládeže mohou v jejich životě přinést otřes jejich jistot. Kolem 25 roku věku však dochází k významnému zlomu – mladí lidé si začínají uvědomovat potřebu „být užitečný“ a pomíjivost majetku – v tomto období je tedy velmi důležité, aby mladí měli možnost aktivně tuto potřebu uplatnit a najít prostor, kde ji mohou realizovat.

Sledujeme-li druhy médií jako nositele informací, pak dle grafu č. 7, sledujícím skupinu mladých lidí s převahou vítězí televize, rozhlas a počítač. Je nutno dodat, že průzkum byl realizován v roce 1997, a chceme-li uvažovat o situaci v roce 2001, pak především údaj o internetu (ale i ostatních činností s počítačem) musí být revidován. Dnes jistě zaujímá mnohem vyšší procento v celkové skladbě týdenních aktivit, neboť právě rok 1997 byl zlomový pro masové rozšiřování Internetu v naší zemi.

Vrátím-li se k náboženské oblasti, pak graf č. 10 představuje, jaký význam přikládají mladí lidé jednotlivým duchovním aktivitám a technikám při hledání Boha.

Není zřejmě třeba jej příliš komentovat, nicméně bychom si měli všimnout, které prvky duchovních aktivit převažují, se kterými mladí lidé počítají a přikládají jim význam. Mezi tradičními postoji nás může překvapit vklínění "prožívání přírody", na které v naší kultuře nebyl kladen důraz a také vysoké procento spojení představy Boha s láskou a mravností. Ať už se člověk v životě věnuje jakékoliv práci, určitě si klade vysoké cíle. Práce s lidmi, a především mladými, vyžaduje navíc rozměr osobního vzoru. Pokud chceme mezi mladými lidmi žít, je třeba tuto nelehkou výzvu přijmout. Jistě znáte heslo, že „je třeba znát svého nepřítele“ – nejsme v této pozici, jistě se jim snažíme být spíše partnery, uvedené heslo však platí i pro nás. Chceme-li přemýšlet o tom, jak můžeme jako ymkaři naplňovat poslání, které vyznáváme, musíme se v jejich světě orientovat. Mladí lidé jsou často velmi kritičtí, ale podíváme-li se blíže na předmět jejich kritiky, zjistíme, že jím jsou především pokrytectví, nečestnost, apod. Ideály, které hoří v nitru mladých lidí, je však nutno podporovat a rozvíjet – neboť budou-li se setkávat s těmi, kteří na své ideály již rezignovali, dopadnou brzy stejně jako všechny generace před nimi. Jak je to s Vámi a vašimi ideály? Zvu Vás k diskuzi na toto téma: www.ymca.cz/diskuze .

/J. V. Hynek

Publikovaný článek je stručným výtahem ze dvou kapitol mé studie „Křesťan a církev v postmoderní společnosti“ (číslování grafů jsem zde ponechal dle plné verze), širší výtah na výše uvedených internetových stránkách.