aneb - mladí Češi v Evropském parlamentu! Budoucnost Evropy leží na bedrech nás, mladých, dočítáme se dnes a denně v novinách. Avšak jak se může průměrný sedmnáctiletý student zorientovat ve spletitém labyrintu mezinárodní politiky, kde začít?

Pro mladé lidi podobným způsobem bezradné skýtala jedinečnou možnost účast na projektu Euroscola, který měl za úkol představit dospívajícím Evropskou Unii, seznámit je s fungováním Evropského parlamentu ve Strasbourgu a na jediný den jim umožnit stát se jeho součástí. Naše gymnázium bylo Ministerstvem školství uznáno za reprezentaceschopné, a tak studentům nezbývalo než se chopit šance a dokázat své kvality. Nejednomu spolužákovi v hlavě uzrála sebevědomá myšlenka, že právě on je tou nadějí budoucí evropské politické scény, bez které by se podobná akce neměla obejít, tudíž se profesorům nahromadil skutečně úctyhodný seznam zájemců. Pravda, prvotní pohnutky byly mnohdy poněkud méně poetické, vždyť koho by nelákal dvoudenní pobyt v alsaské metropoli, navíc přikrášlen pro Čechy kouzelným slůvkem zadarmo… My, které náš profesorský sbor vybral na základě lepší jazykové vybavenosti, jsme se již v Praze rozřadili do šesti skupin dle našeho zájmu. Mohli jsme volit mezi tématy typu „Budoucnost Evropy“, „Přínos mladých lidí Evropské Unii“, „Lidská práva a sociální problémy“, „Demokratická Evropa“ a podobně. Přestože jsme byli ujištěni o nutnosti podrobně zpracovaných projektů na námi zvolené téma, jen ti nejpilnější z nás si alespoň vyzvedli v Informačním centru EU v Praze v Rytířské ulici letáky se základními informacemi. Tím pro nás veškerá příprava skončila. Špatný přístup, chtělo by se zvolat, avšak později jsme se měli přesvědčit, že informovanost o daném problému není, ač to tak někteří reprezentanti jiných zemí mylně pochopili, přímo úměrná papírům o něm popsaným. Na sebezpyt však nezbýval čas ani nálada, jelikož den odjezdu se kvapem blížil. Po poměrně vyčerpávající cestě nám byl dán den k dobru, abychom si odpočinuli, zregenerovali svá unavená těla a věnovali se příjemným turisticko- poznávacím aktivitám. Každý volna využil po svém…Následující den jsme se probudili do pošmourného francouzského rána. Ti zodpovědnější z nás, kteří předchozího večera odolali lákadlům a nevrhli se střemhlav do víru strasbourgského nočního života, byli nuceni povzbuzovat ostatní, kterým se po prohýřené noci z postele příliš nechtělo. Pouze vidina dne stráveného smysluplnými debatami na aktuální témata dokázala zhýralce trochu vzpružit. I ta se však měla brzy rozplynout. Po příjezdu do budovy „Louise Weiss“, hlavního sídla Evropského parlamentu, nás uvítala energická usměvavá Francouzka, která nám udělila předběžné pokyny a rozdala všem veselé, pestře zbarvené jmenovky. Pro lepší organizaci i orientaci účastníků byl každé tematické skupině přidělen jiný symbol i barva, já jsem tedy kupříkladu měla tu čest nosit celý den cedulku s velikou růžovou šipkou, aby bylo každému kolemjdoucímu na první pohled jasné, že centrem zájmu této Kláry from Czech Republic není nic jiného než lidská práva a imigrační politika. Už během snídaně jsme byli na základě symbolů rozsazeni do jednotlivých úseků parlamentární jídelny, aby se národnosti co nejvíce promíchaly a vynikl „přirozeně“ navozený dojem pospolitosti. U stolů panovala atmosféra v podobném duchu, s pusou plnou croissantů jsme óchali a áchali nad různobarevností svých sousedů, každou chvíli bylo možné odněkud zaslechnout slovo „wonderfull“. Po jídle jsme byli zavedeni do hlavní a největší místnosi celého objektu, tzv. „Hémicycle“, kde jsme se usadili na místa poslanců. Po přivítání a ujištění o správnosti naší volby zúčastnit se tohoto historicky prvního projektu podobného typu následovala nudnější část dopoledního programu. Každá škola směla ze svých řad vybrat jednoho zástupce, který by přítomnému publiku stručně nastínil jedinečnost vlastní školy a v krátkosti ji představil. Jelikož se akce účastnila vždy jedna škola z každé z patnácti členských a dvanácti kandidátských zemí EU, vyslechli jsme si během úvodní půlhodinky sedmadvacet variací na téma „buďte rádi, že nás tu máte, naše škola je nejlepší v zemi“. Navíc přesto, že valná většina mluvčích použila ke svému projevu angličtinu či francouzštinu, bylo sem tam nutné použít sluchátka se simultánním překladem, poněvadž některé jazyky zpřelámané tíhou regionálních nářečí nebylo téměř možno identifikovat. My, kteří jsme už v důsledku probděné noci začínali pomalu přivírat víčka, jsme si přišli na své až nyní. Organizátoři se rozhodli zasvětit nás do tajů hlasování, a tak jsme během další půlhodinky mohli pomocí tlačítek vyjadřovat své názory na tak závažné otázky jako „Měla by existovat společná evropská ústava?“, „Jste pro zavedení evropské armády?“ či „Měl by být volen evropský prezident?“. Po této náročné činnosti jsme byli natolik intelektuálně vyčerpáni, že musela následovat pauza na oběd a spolu s ní slíbená Eurogame. Jejím cílem opět nebylo nic jiného než urychlit seznamovací procesy, a tak týmy této vědomostní soutěže museli tvořit čtyři mladí lidé různých národností. Jejich vytvoření by nebyl až takový problém, kámen úrazu tkvěl jinde. Test se totiž skládal z jednadvaceti všetečných dotazů ověřujících naše (ne)znalosti historie EU, avšak každý byl v jazyce jedné ze zúčastněnych zemí. Je tedy jasné, že překlad slovinské či polské otázky jsem ještě dala dohromady, s bulharskou azbukou či kyperštinou si však neporadily ani moje rakouská, holandská či portugalská spoluhráčka. Po této zábavně - společenské pauze jsme se v rámci našich tematických skupin přesunuli do menších zasedacích místností k nejdůležitější části celého dne. Zde jsme se ještě dále rozdělili do malých, maximálně patnáctičlenných skupinek, ve kterých jsme během devadesáti minut měli diskutovat o daném problému a navrhnout jeho řešení. Jak jsem již zmínila, vybrala jsem si téma www.euroskop.cz sociálních problémů, národnostních menšin a lidských práv. Ještě na začátku odpoledního bloku jsem naivně věřila tomu, že se skutečně budeme držet původního programu a tedy si sdělovat svoje názory. Když jsem viděla pečlivě zpracované projekty v rukou ostatních „delegátů“, trochu jsem se obávala, že se bude debata odehrávat na příliš vysoké úrovni. Jaké pak tedy bylo moje překvapení, když jsem pochopila, že se se mnou nikdo nejen bavit nehodlá, ale i kdyby chtěl, nemá o čem. Z řečí Angličanek jsem vyrozuměla, že u nich vlastně vůbec žádné problémy nemají, Rumun na všechno říkal pouze „yes“ a dívka z Lotyšska se s námi pro jistotu nebavila vůbec. Není tedy divu, že rezoluce, k jakým jsme na základě naší více než hodinové debaty dospěli, byly tak hloupé, že nad nimi museli organizátoři bezesporu kroutit hlavou. Málem jsem se styděla za námi zvolenou předsedkyni, která s nimi měla předstoupit před ostatní, již shromážděné v „Půlkruhu“. Jak jsem si jen oddychla, když jsem slyšela závěry ostatních skupinek. Byly to podobné, často ještě horší a nicneříkající hlouposti. Za celou dobu odpoledních diskuzí jsme tedy dospěli k návrhům typu „Bylo by dobré recyklovat odpadky“ či „Rasismus pramení z neopodstatněných předsudků“. Kdo se tedy může divit, že z navržených osmnácti rezolucí jich bylo sedmnáct přijato. Ani závěrečná Evropská hymna, tedy Beethovenova devátá, paradoxně Óda na radost, nemohla zlepšit moji depresivní náladu. Toto že jsou budoucí evropské politické naděje? Na bedrech těchto lidí že leží budoucnost Evropy? No to se máme na co těšit! /Klára Mergerová/ Evropský parlament Je jednou z klíčových institucí EU. Postupně se z poradního orgánu přeměnil na orgán zákonodárný, s pravomocemi podobnými pravomocem národních parlamentů. EP sídlí ve Strasbourgu, kde se jednou měsíčně schází všech jeho 625 současných poslanců na plenárním zasedání. EP působí také v Bruselu, kde zasedá 20 jeho stálých výborů. Sekretariát má EP v Luxembourgu. Úkoly parlamentu jsou především tyto: konzultace s Radou EU při přijímání legislativy (EP se na přijímání legislativy spolupodílí), spolupráce s Radou EU a Evropskou komisí ve smyslu doplňování názorů Rady a návrhů Komise, a konečně souhlas EP, jenž je nutný pro uzavírání mezinár. smluv Unií či pro jiná závažná rozhodnutí (o občanských právech, apod.). Souhlas EP je také nutný ke schválení rozpočtu EU. Důležitá je kontrolní funkce parlamentu. Evropská rada je povinna předkládat EP zprávu o svém jednání a o pokroku dosaženém Unií. Podobně může EP kontrolovat i Evropskou komisi. Poslanci EP jsou voleni na 5 let, příští volby se budou konat v roce 2004. Současným předsedou Evropského parlamentu je Ir Patrick Cox. -vob- podle www.euroskop.cz