Aby všichni jedno byli… Greenbelt 2002 „Kiss of the life“ pohledem Zdeňka Berana Projekt Greenbeltu běží už asi 20 let a za dobu své existence se tahle akce stala mezi anglickou „křesťanskou“ veřejností velice populární, o čemž svědčí i skutečnost, že na tomto ročníku bylo asi 20-25 tisíc účastníků.

Tématem letošního festivalu bylo heslo: „Kiss of the Life“, tedy něco jako „dostat políbení od života“. Kdo tam byl, mohl by asi klidně potvrdit, že ho tam dostal… Tento festival se odehrává každý rok v druhé polovině srpna. Letos probíhal od 22.8.2002 do 25.8.2002 a musím přiznat, že organizátoři vybrali opravdu fajn dobu pro jeho konání, protože v Angilii bylo v tu dobu prostě nádherně /jinak velmi vzácné počasí/. Už dříve se nám doneslo, že v anglické YMCA mají nějaký takový velký křestanský festival, aleteď přišla nabídka dvojnásob vhod jako inspirace pro přípravu letního YMCA Europe 2003. Protože nás to v tzv. „technické skupině“ moc lákalo, tak jsme se skutečně v létě na Greenbelt vypravili. Mělo to být pro nás něco jako školení v praxi, ale ve skutečnosti se to stalo něčím víc. Pořadatelé si jako místo konání vybrali cheltenhamské dostihové závodiště které je krom několika dní v roce nevyužité. Paradoxní je to, že závodiště za těch pár dní vydělá tolik peněz, že může být po zbytek roku uzavřené. Samotné městečko Cheltenham leží na západě Británie přibližně 35 mil (to je asi 50km) od Bristolu a krom svého závodiště není ničím vyjímečné. Pořadatel není jeden, ale na vytvoření akce spolupracuje hned několik organizací (Christian Aid, YMCA, Church Mission Society, The United Society for the Propagation of the Gospel, ICC, SPCK…), které mají jeden společný znak, a to, že jsou nebo se snaží být křesťanské a křesťanské hodnoty propagovat . Nedá se to přirovnat asi vůbec k ničemu, co se u nás pořádá. Je to jako kdyby se vzal sjezd mládeže ČCE, evropský TEN SING festival a do toho namixoval rock, techno, folk, a alternativ festival na kterém se sešlo hodně lidí. Je to prostě akce na které je místo pro všechny lidi. Myslím, že jsem tohle u nás ještě neviděl, nejde ani tak o velikost jako o charakter celé akce. Z české YMCA se nás nakonec vypravilo po lapáliích s povodněmi osm. /Maruška Čašková a její sestra Bára, Martin Padrta, Honza Štojdl, Petr Bedřich Heinzl, Tomaš Kučera, moje sestra Lenka a Já/. Program Jaký že byl celkově program? Připadal jsem si jako malé dítě, které chce stihnout všechno, ale to nebylo možné, a taky jsem tam byl pracovně. Začátek byl každý den mezi 9 a 10 hodinou raní a konec pozdě v noci. Já jsem si na programu asi nejvíce cenil koncertu člena kapely dc Talk Michaela Taita s kapelou a představení muzikálu Umoja. K mojí smůle jsem ani jedno nestihnul. Jinak debaty a diskuse probíhají podobně jako u nás, témata jsou různá: homosexualita, rozbor textu z Bible, politika, atd. Asi nejsilnějším zážitkem pro mě byla závěrečná bohoslužba, při které hrála Irská folk kapela. Lidé si vysluhovali večeři Páně navzájem a všude byla doslova cítit radost a láska. Zkušenost? Po této zkušenosti si myslím, že si naše česká YMCA /tak rozdrobená/ může vzít příklad z toho, že je potřeba aby se lidi setkávali a společně něco prožívali a tvořili. Tohle totiž nakonec lidi nejvíc spojuje. Pokud si dáváme do svého štítu heslo: „Aby všichni jedno byli“ (Jan 17,21) přijde mi to hodně důležité. Nabídnout lidem atraktivní program a pomáhat jim alespoň trošku plnit jejich sny /každý touží vlastně po tom stejném, jen k tomu přichází jinou cestou…/. Celkově tam byla pohodová atmosféra. Lidé se zdravili usmívali se na sebe, diskutovali v debatních skupinách anebo jen nezávazně klábosili a zdálo se, že mají o sebe zájem. Je to akce pro všechny, od malých dětí až po seniory. Každý si najde to. co je mu nebližší a co má rád. Od té doby, co jsem se začal zabývat organizováním festivalů v YMCA i mimo ní /připomínáme jen YMCA festivaly v Roudnici nad Labem, Černovicích, spolupráce na festivalu Boskovice 2000, Ten Sing festivaly a další… pozn.red./, mám, a nejen já, tuhle myšlenku v hlavě. Určitě je možné vytvořit takovýhle fest i v našich podmínkách. Myslím, že by to bylo velice potřebné a pomohlo by to rozšíření spolupráce mezi jednotlivými křesťanskými organizacemi a posloužilo by to i jako prezentace jejich práce pro širokou veřejnost. V tomto ohledu by byla užitečná spolupráce lokálních jednotek organizací a církví za podpory jejich ustředí (YMCA + TEN SING + ČCE mládež + Katolická mládež + Charita a její programy + Diakonie a další…), ale to je ještě velice dlouhá cesta poznávání… Tohle v Anglii funguje bezvadně, protože tam nejde o zájem jednoho spolku, ale o zájem všech dohromady /a u nás?/. Cesta na samotný festival a poplatky nepatří k nejlevnějším, ale díky podpoře z MŠMT se to dalo zvládnout. Účastnický poplatek za cestu a jídlo byl 3500,- + dotace (dotace cca 2500,- na osobu) Vstupenka pro dospělého stála 68 liber na tři dny ... Takže, abychom si takový fest mohli dopřát i my, museli bychom pro to něco udělat. Jestli se mě ptáš, zda bychom takový fest potřebovali, tak určitě!! Jasně!! JO! JO! JO!  Ukáže se na něm totiž to, jak moc jsme připraveni spolupracovat s ostatními. A taky to, jestli máme jako YMCA vůbec ostatním co dát. Osobně si myslím, že tedy máme co ukázat a hlavně dát! Někdo mi říkal, že by to tohle u nás udělat nešlo, protože jsme v naší Ymce jiní než Angličani, ale já si to nemyslím. Spíš v této době procházíme určitou fází, ve které mají některé Ymky už něco za sebou, zatímco jiné na to čekají. Rozdíl vidím spíš v přístupu nás k sobě samým a k ostatním, v tom, jak se k sobě umíme chovat, jak se bereme navzájem. V tomto směru se máme ještě hodně co učit. Jiní se mě zase ptají, jestli tam byl i legenda anglické YMCA Pip Wilson. Samozřejmě byl: „…Hallo!! Hallo!! Hallo!! Every body! How are you?…“ Tak tohle je pro něho typické. Pip je jednou z ústředních postav festivalu. Jeho show dokáže strhnout jak puberťáky, tak starší, seriózně vyhlížející dámy a pány. Je prostě bezva! /v příštím Proteinu příjde možná i Pip! pozn.red./ Cestou tam a zpět jsme dost pospíchali, takže nebyl moc čas. Jen okrajově však zmíním i to málo. Například ve Francii jsme shlédli katedrálu v Remeši a nekonečné vinice. V Anglii jsme zase měli zážitky z jízdy vlevo, která byla pro mě jako řidiče dost zajímavá //, ale myslím, že i pro ostatní. Slavné kameny Stone Henge jsme také viděli, dále historické Salisbury, Universitu v Oxfordu a její muzeum. Z hezkých „příhod z natáčení“ třeba tahle: Na dálnici nám nějak došla nafta, tím pádem jsme potkali britské policisty (mimochodem velice slušné). V Belgii jsme zase viděli Brusel a jeho bezdomovce, kteří nekompromisně vybírají parkovné ve svém teritoriu /to je nápad! pozn.red./, atd... *************************************** Na závěr malý rozhovorek s účastníkem: Copak dělá poslední dobou „pan Beran“ úplně nejraději? Je toho hodně, co rád dělám. Připravujeme s Honzou Červenkou (bicí) a Patrikem Černým (klavír + synt.) další koncerty s naším free jazz projektem Michele in Paradise /to myslím jako pozvání na koncert!/ Více o kapele na http://www.sweb.cz/MARUSKA.ZDENEK/web Taky mám nového psa, Golden Retrívra, jmenuje se Rim, je moc fajn a dělá doslova „psí kusy“ (Rim je slovo z norštiny a znamená jinovatka). Taky jsem se začal podílet na sérii charitativních koncertů na pomoc jednomu postiženému klukovi. Jo, ty jsi se ale ptal co vlastně nejradši… Úplně nejradši jezdím do Moravče. Vůbec toho dělám rád moc, ale to poslední asi úplně nejraději . *********************************** Příště bych se rád podíval na některý z festivalů pořádaných Norskou nebo Německou YMCA. A taky nás všechny čeká v příštím roce festival YMCA Europe 2003. A co vy ostatní? Pro Protein připravil /Chlopin/