Představovala jsem si to jinak. Když jsme před dvěma měsíci s přítelem koupili náš první společný byt, jásali jsme nad jeho dezolátním stavem. „Chápeš! Tady bude pohovka a v ní budu sedět já, a tady budou žebřiny a tam budeš viset ty a budeš na mě volat, co bude k obědu!“ poskakovala jsem v troskách bytu a předváděla běžné rodinné situace. Byt jsme vybírali tak dlouho, že bychom si na zelené louce za zlomek toho času postavili dvoupatrový bunkr.