Nedávno mi zavolala kamarádka, že má veliký problém. Prý jestli jsem ještě ten ornitolog. Nutno podotknout, že jsem se za ornitologa nikdy nepovažovala, i když jsem vedla ornitologický kroužek pro děti. Nakonec chtěla radu, co s mladým špačkem, kterého našli zraněného na kraji cesty. Nadějné vyhlídky jsem jí nedávala, ale přesto se chtěli pokusit o jeho záchranu. Několik rad jsem přece předala se smutnou poznámkou, že jim zřejmě zemře. Po týdnu volala znovu, ohledně jiné záležitosti a mimo jiné řekla, že jsem měla pravdu. Skutečně zemřel. Smutná pravda.

Jako potvrzení Pařížské báze, přijaté v roce 1855, která nadále zůstává základním vyjádřením poslání Ymky, prohlašujeme na prahu třetího milénia, že Ymka je celosvětové, křesťanské, dobrovolnické hnutí pro ženy a muže se zvláštním důrazem na opravdové zapojení mladých lidí a že si dala jako cíl sdílet křesťanský ideál budování lidského společenství, ve kterém vládne spravedlnost a láska, pokoj a smíření, aby tak celé stvoření mělo plnost života. Každý člen Ymky je proto povolán, aby se otevřel konkrétním výzvám a podle vlastní situace určil priority. Mezi tyto výzvy, které jsou rozvinutím Kampalských principů z roku 1973, patří:

Jak bývá dobrým zvykem, k nedělnímu ránu patří zastavení a zamyšlení. Na Sázavě jsou tyhle chvíle tradičně nazývány Sunday service. Po zpěvu písní a čtení Petrovy epištoly se účastníci „seniorského“ setkání v roce 2002 stali sami pisateli epištoly - poselství či vzkazu současným mladým Ymkařům. Tyto vzkazy nebyly jen radou či přáním, staly se i přímluvou a modlitbou všech zúčastněných.

Milí čtenáři! Doufám, že obálka dostatečně naznačuje hlavní téma tohoto čísla. Ekologie je možná už provařené téma. Z jedné strany možná, z druhé je nutno přiznat, že smrtelně/životně důležité.