– CANADA YMCA OF GREATER VANCOUVER

Zhruba před rokem se mi dostalo jedinečné šance a to zúčastnit se výběrového řízeni do tří měsíčního programu Youth Peace Network od Kanadské Ymca of Greater Vancouver. Program je většinou nabídnut zhruba 30 zemím, přičemž z každé země je možné vyslat jen jednoho zástupce. Ve stručnosti se dá říci, že účelem programu je budovat mír jak lokálně tak i globálně a vyškolit účastníky v interkulturní komunikaci, v dětských právech, globálním vzdělávání, rozvoji vůdčí schopnosti a podpoře regionálních a mezinárodních vztahů.


Po pár měsících od konkurzu jsem s úžasem zjistil, že jsem byl vybrán do onoho programu. Pamatuji si, že více než radost, jsem cítil strach. Přesto jsem vyrazil na „journey“ do kanadského Vancouveru, kde vše již bylo přichystáno a ve velkém předstihu pro nás naplánováno. Sešlo se nás 18 lidi z 18 různých zemí, země vesměs exotické, Čechy za Evropu byli jediné. První dva týdny, jsme se vzájemně poznávali formou aktivit a her na vzájemné „prolomení ledu.“Jedno školení střídalo druhé (jazykové dovednosti, příprava her, aktivity pro práci s dětmi, kurz první pomoci, plavecký kurz, kanoistika a spousty dalších kurzů a aktivit.) Program byl naplánovaný do detailů, pro nás, kteří máme angličtinu jako jazyk druhý ne-li třetí, to bylo mnohdy náročné.

Větší část YPN programu však probíhala ve vzdáleném outdoorovém kempu jménem Camp Elphinstone. Přes 100 mladých vedoucích a instruktorů z anglicky mluvících zemí zde bylo připraveno pustit se do práce s dětmi včetně nás, 18 YPN účastníku. Prostředí kempu je nádherné a příroda je božsky nezkažená a všude okolo můžete cítit energii horského vzduchu z nedalekých zasněžených kopců.

V prvních dvou týdnech kempu nás však zastihlo deštivé a nehostinné počasí, při kterém probíhaly veškeré tréninky outdoorových aktivit jako např. kanoistika, kajaky, lukostřelba, horolezectví aj. Byla tu i část méně zábavná, zaměřená na pravidla kempu, zákony, předpisy, zkrátka vše, co je třeba znát pro správný a bezpečný chod kempu.

Blížil se příjezd zhruba 400 dětí. Tři z nás dostali přidělené skupinky dětí hned ze začátku. Přál jsem si být spíše v té druhé skupině, avšak byla mi přidělena skupinka s 13 chlapci ve věku 12 let původem z Koreje. Na každou skupinku připadají dva vedoucí. Společně s dětmi obývají chatku, tráví veškerý čas v kempu. Můj „parťák“ se jmenoval Cornell a byl to kluk z Kanady. Byl mi velkou oporou a já jemu také.

Každý druhý týden přijížděly děti nové. Byla naděje, že vás pověří něčí jiným a tak si od dětí na chvíli odpočinete, to se však z pravidla moc často nestávalo. Obvykle máte však děti nové a jiného spolu vedoucího. S dětmi jste prakticky 24 hodin. Kemp se přímo chlubí tím, že máme nepřetržitý dohled nad ratolestmi svých rodičů a tak je zapotřebí brát toto zodpovědně. Po většinu dne s nimi hrajete různé hry a účastníte se nerůznějších aktivit, nejen zmíněných outdoorových, ale např. i aktivit výtvarných, dramatických, hudebních, tanečních atd. Pokud projdete odborným školením je také možné stát se přímo instruktorem nějaké aktivity např. kanoistika.

Ze začátku jsem si kladl otázky: Mohu vůbec vést a učit děti aktivitám? Budou mi rozumět, budou naslouchat?

Jak čas plynul ukázalo se že jazyk je mnohem méně důležitý, než jsem si kdykoliv předtím myslel. Práce s dětmi byla obohacující, zároveň však také velmi vyčerpávající a mohu říci, že nikdo z nás neměl problém zahmouřit oka. Čas plynul a všichni členi YPN jsme byli s dětmi jako ryby ve vodě, vedli jsme spousta aktivit, her, programů, které se nám zpočátku zdály být zdí, kterou není možné překonat. Naučil jsem se tam jednu důležitou věc a to přemoci sebe, zavřít oči a zkusit něco, o čem jsem před pár minuty ještě nevěřil, že bych mohl někdy dokázat, natož být v tom dobrý.

Také vždy dva z nás vedli pro celý kemp tzv. Globální týden, kde jsme s dětmi hovořili o rozmanitosti, kultuře, pozitivech a negativech naších zemí a častí světa, ze kterých pocházíme. Velkou roli hráli hry zaměřené na komunikaci, naslouchání, začlenění, přijetí, spolupráci, toleranci atd.

V průběhu pobytu následoval ještě jeden velice důležitý týden, kdy vždy dva-tři z nás odjeli na týden zpět do města Vancouver. V tomto týdnu jsme podle našeho zájmu měli přes YMCA of Greater Vancouver sjednané informační schůzky s nejrůznějšími organizacemi a společnostmi o jejichž programy se zajímáme a probírali jsme témata, která nám jsou blízká. Mohlo jít o nové programy organizací anebo programy již fungující v našich zemích a je možné upravit je na základě ověřených způsobů, které v Kanadě fungují.

Blížil se konec pobytu, který byl strávený pouze skupinově a to se členy YPN. Měli jsme „debrief“ skupiny – shrnutí uplynulých 3 měsíců. Navrhovali jsme změny a tipy na pro zlepšení programu a průběh kempu pro budoucí rok. Netrvalo dlouho a stáli jsme všichni v objetí na letišti a se slzami v očích se loučili, věřili a doufali, že cesta nekončí, jen pokračuje a znovu se na ní společně jednou střetneme. S většinou s lidí jsme to dodrželi a jsme stále v kontaktu a pravidelně se informujeme o aktivitách a idejích, které žijeme ať je to kdekoliv na zemi. :o)

Jednou z nejlepších věcí celého programu pro mě byla možnost být po boku 17 velkých osobností a skvělých lidí z nejrůznějších zemí světa. Mít tu možnost se od nich učit!!

Ač se může pobyt v Kanadě na první dojem zdát jako procházka růžovým sadem po boku skvělých lidí, není tomu zcela tak. Na straně druhé, je třeba si uvědomit, že slova jako soukromí, volný čas, osobní potřeby, vlastní zájmy, jsou slova, která po dobu tří měsíců bude zapotřebí opustit. Každý z nás, včetně mě, zažil chvíle, kdy měl na krajíčku. Bohužel ne všichni z nás zvládli program úspěšně dokončit.

Však co nic nestojí, za nic nestojí.

Pokud by se někdo zeptal:
„Mám do toho tedy jít?“
Nerozmýšlel bych se a řekl: „ ANO.“

Marek Novák, foto: archiv autora textu