Tým vedoucích tábora Vlčice i z YMCA Jindřichův Hradec se letos na jaře zúčastnil víkendového školení krizové intervence. V tomto článku se dozvíte, co je krizová intervence a proč je užitečné, aby vedoucí takovým školením prošli.
Tábory jsou krásná věc. Na táboře zažíváme mnoho
krásných zážitků s přáteli, učíme se novým věcem
a také rosteme v oblastech symbolizovaných ymkařským trojúhelníkem. Občas se ale na táboře nelze vyhnout náročným situacím, a to kromě těch konfliktních také takovým, které mají silný emoční náboj. Jsou to situace, kdy dítě prochází těžkým obdobím v rodině, zažívá velký tlak ve škole, nebo se potýká s hlubšími psychickými obtížemi. V krajních případech může
jít o témata, jako je domácí násilí, sebepoškozování,
poruchy příjmu potravy nebo myšlenky na sebevraždu. Takových případů v poslední době bohužel přibývá a v odborných kruzích se diskutuje o krizi duševního
zdraví u dětí a adolescentů. Vedoucí se tak někdy
setkávají s tématy, která přesahují jejich běžnou zkušenost nebo odbornou kompetenci.
Právě proto je užitečné, aby vedoucí měli aspoň
základní průpravu v tom, jak v takových chvílích reagovat, aby nebyli odkázaní jen na intuici. Rozhodli
jsme se proto pro náš tým uspořádat víkendový intenzivní kurz krizové intervence pod vedením lektorek
z krizové linky.
Aby si čtenář mohl představit, jak taková věc může
vypadat, nastíním krátce, co znamená krizová intervence. Krizová intervence je první psychologická
pomoc člověku, který se ocitl v akutní krizi. Krizová
situace je taková, kterou člověk nemůže snadno řešit
obvyklými strategiemi a má pocit, že je to nad jeho síly. Krizová intervence není terapie, nebo dlouhodobá
odborná péče. Cílem je člověku pomoci, aby se zklidnil, zorientoval v situaci a dovést ho k nalezení další
pomoci. V praxi to znamená především být s člověkem
přítomný v daném okamžiku, aktivně naslouchat,
nehodnotit a vytvořit mu tak bezpečný prostor, kde
může projevit to, co prožívá.
Součástí krizového rozhovoru je vytvoření bezpečného
prostoru, mapování situace, potvrzení emocí a hledání
řešení. Specifickou disciplínou je pak práce s panickou
atakou, kdy intervent přepne do direktivního módu
a vede klienta (dítě) ke zklidnění dechu. A potom
následuje krizový rozhovor.
Pro vedoucí je důležité znát také svoje hranice. Vedoucí není terapeut, nemá všechno vyřešit. Měl by ale
umět rozpoznat, že se děje něco vážného a adekvátně
na to reagovat. Právě těmito tématy jsme se během
víkendu zabývali. Celkem nás bylo 13 a program byl
zhruba z poloviny tvořen teorií a z poloviny praktický
mi nácviky rozhovorů.
Zajímavou zkušeností bylo kromě vedení rozhovoru
také to, že jsme si vyzkoušeli zahrát “klienta” a pokusili jsme se tak vžít do toho, co prožívá člověk v krizi.
Velmi přínosné navíc bylo, že jsme si zkoušeli i konkrétní situace, které na táboře mohou nastat nebo
nastaly. Lektorky zároveň citlivě sledovaly potřeby
účastníků, protože takové školení může otvírat i hlubší osobní témata.
Takto intenzivní psychologicky zaměřené školení bych
doporučil i dalším táborovým týmům. Jednak proto, že
slouží jako teambuilding, ale také se něco naučí jak
pro tábor, tak do osobního života. Ze zpětné vazby
bylo znát, že si vedoucí odnesli kromě konkrétních
nástrojů i pocit jistoty a méně strachu z náročných
situací.
Jan Blažek, YMCA Jindřichův Hradec, foto: Katka Papáčková