Zemřel Jiří Černý
Autor: externí <protein(at)ymca.cz>, Téma: 03/2023, Vydáno dne: 04. 10. 2023Ve věku 87 let zemřel v srpnu Jiří Černý, legendární
hudební publicista a kritik, skvělý vypravěč, čestný muž
a také ambasador YMCA v ČR.
K novinařině to Jiřího Černého táhlo odmalička. V 10 letech vydával tištěný školní časopis, při studiích na filozofické fakultě, kde studoval češtinu a žurnalistiku, už se živil jako sportovní novinář.
Sám se aktivně věnoval lukostřelbě (v roce 1950 byl druhý na mistrovství ČSR dorostu), stolnímu tenisu, basketbalu a házené. S Ymkou se setkal na tradičním ymkařském tábořišti na Sázavě. Na letním táboře tam strávil část léta v roce 1948 i 1949. A právě velké možnosti sportovního vyžití – ale i určitou svobodu ve volbě programu na ymkařských táborech oceňoval:
„YMCA – ve srovnání s těmi jinými mládežnickými organizacemi, nám dávala ohromnou volnost. Bylo nás deset v té chatě na Soběšíně, jedenáctý tedy vedoucí, ten tam spal s námi – a některý čas byl organizovaný, ale některý vůbec ne. Když jsme chtěli jít hrát ping pong, nebo házet na koš – basketbal se tam hrál, mimochodem mám dojem, že YMCA hrála dokonce ligu basketbalovou, tehdy... mohli jsme dělat, co jsme chtěli. Kupodivu nějak nikdo toho, pokud se pamatuju, nezneužil… A některé věci jsme dělali společně a mně to ohromně vyhovovalo.“
„Na Soběšíně mě všecko bavilo – sportování, borůvky v lese, celej ten režim od rána… a hudba byla na Soběšíně vždycky úžasná. Tak samozřejmě s touto zkušeností já pak když jsem přišel poprvé do Pionýra, že jo, já nevím, v kterém roce... no tak jsem tam přišel poprvé a naposled. Protože byla to hrozná nuda, a ten soudruh vedoucí, co zpíval „Skal a stepí divočinou, hladový a roztrhán, uhání vpřed partyzán...“ – tak to zpíval falešně hrozně...“
V Paláci YMCA se pak účastnil programů mezi l. 1948- 51, kdy docházel na schůzky skupiny nazvané Paprsek a na kurzy angličtiny.
„Oni nás chvílemi brali téměř jako dospělé, rozhodně jako starší, než jsme byli. Řekl bych, že se na nás nakládalo víc než v jiných organizacích a že mi to velmi vyhovovalo...YMCA nás tehdy velmi kultivovala, nejsem si jistý, jestli to dnes v téhle šíři nějaká mládežnická organizace dělá.“
Šedesát let psal Jiří Černý soustavně o hudbě a o jejím kontextu, patřil k největším českým znalcům populární hudby, měl záběr od popu, rocku a folku po operu a vytrvale formoval hudební vkus svých posluchačů i čtenářů. Poté, co kvůli svým postojům nesměl v 70. a 80. letech do rozhlasu ani televize, objížděl republiku se svými pořady, při nichž pouštěl i zakázané autory.
Byl u klíčových událostí, v listopadu 1989 se účastnil založení Občanského fóra. Slovy redaktora Jonáše Zbořila „Stál u zásadních okamžiků československých dějin a dodával jim soundtrack.“
Ještě před několika lety i přes pokročilý věk absolvoval měsíčně osm až deset poslechových pořadů v klubech po celém Česku s programem Ro(c)kování – ten jsme měli čest hostit v červnu 2019 i v Paláci YMCA. Mluvil tehdy nejen o hudbě, ale také o životních postojích a hodnotách, které ho v životě formovaly.
Bohatý život završil ve čtvrtek 17. srpna 2023.
Julie Bergerová, foto: Česká televize
K novinařině to Jiřího Černého táhlo odmalička. V 10 letech vydával tištěný školní časopis, při studiích na filozofické fakultě, kde studoval češtinu a žurnalistiku, už se živil jako sportovní novinář.
Sám se aktivně věnoval lukostřelbě (v roce 1950 byl druhý na mistrovství ČSR dorostu), stolnímu tenisu, basketbalu a házené. S Ymkou se setkal na tradičním ymkařském tábořišti na Sázavě. Na letním táboře tam strávil část léta v roce 1948 i 1949. A právě velké možnosti sportovního vyžití – ale i určitou svobodu ve volbě programu na ymkařských táborech oceňoval:
„YMCA – ve srovnání s těmi jinými mládežnickými organizacemi, nám dávala ohromnou volnost. Bylo nás deset v té chatě na Soběšíně, jedenáctý tedy vedoucí, ten tam spal s námi – a některý čas byl organizovaný, ale některý vůbec ne. Když jsme chtěli jít hrát ping pong, nebo házet na koš – basketbal se tam hrál, mimochodem mám dojem, že YMCA hrála dokonce ligu basketbalovou, tehdy... mohli jsme dělat, co jsme chtěli. Kupodivu nějak nikdo toho, pokud se pamatuju, nezneužil… A některé věci jsme dělali společně a mně to ohromně vyhovovalo.“
„Na Soběšíně mě všecko bavilo – sportování, borůvky v lese, celej ten režim od rána… a hudba byla na Soběšíně vždycky úžasná. Tak samozřejmě s touto zkušeností já pak když jsem přišel poprvé do Pionýra, že jo, já nevím, v kterém roce... no tak jsem tam přišel poprvé a naposled. Protože byla to hrozná nuda, a ten soudruh vedoucí, co zpíval „Skal a stepí divočinou, hladový a roztrhán, uhání vpřed partyzán...“ – tak to zpíval falešně hrozně...“
V Paláci YMCA se pak účastnil programů mezi l. 1948- 51, kdy docházel na schůzky skupiny nazvané Paprsek a na kurzy angličtiny.
„Oni nás chvílemi brali téměř jako dospělé, rozhodně jako starší, než jsme byli. Řekl bych, že se na nás nakládalo víc než v jiných organizacích a že mi to velmi vyhovovalo...YMCA nás tehdy velmi kultivovala, nejsem si jistý, jestli to dnes v téhle šíři nějaká mládežnická organizace dělá.“
Šedesát let psal Jiří Černý soustavně o hudbě a o jejím kontextu, patřil k největším českým znalcům populární hudby, měl záběr od popu, rocku a folku po operu a vytrvale formoval hudební vkus svých posluchačů i čtenářů. Poté, co kvůli svým postojům nesměl v 70. a 80. letech do rozhlasu ani televize, objížděl republiku se svými pořady, při nichž pouštěl i zakázané autory.
Byl u klíčových událostí, v listopadu 1989 se účastnil založení Občanského fóra. Slovy redaktora Jonáše Zbořila „Stál u zásadních okamžiků československých dějin a dodával jim soundtrack.“
Ještě před několika lety i přes pokročilý věk absolvoval měsíčně osm až deset poslechových pořadů v klubech po celém Česku s programem Ro(c)kování – ten jsme měli čest hostit v červnu 2019 i v Paláci YMCA. Mluvil tehdy nejen o hudbě, ale také o životních postojích a hodnotách, které ho v životě formovaly.
Bohatý život završil ve čtvrtek 17. srpna 2023.
Julie Bergerová, foto: Česká televize