YMCA Staff Conference

"Is there a sauna or a Swedish sauna?"

Poslední 4 dubnové dny a první májový se ve Švédku konalo setkání sekretářů a zaměstnanců Ymek celé Evropy. Dalo by se říci takový evropský SeZam. The European Staff Conference , jak se akce originálně jmenuje, byla pod taktovkou YMCA Europe a za Česko jsme se jí zúčastnili my – Mariana s Petrem z YMCA Praha.


Ale nebyli jsme tam jedinými Čechy. Hnedle první den se na nás k našemu velkému překvapení česky rozmluvila Šárka a hned navazovala Martina ze Slovenska, které obě pracují pro evropskou Ymku. Kromě krajanů byly na krásném ostrově Karsö zástupci Anglie, Ukrajiny, Holandska, Německa, Malty, Španělska, Běloruska, Švýcarska, domácího Švédska a sousedního Finska. Finové šli co do počtu účastníků konference s velkou přesilou. S Finy se pojí první velký poznatek a to ohledně kultury saunování. Není sauna jako sauna. Oba národy saunu milují, ovšem otázka, která od nejmenovaného Fina zazněla do pléna, je samovypovídající: Is there a sauna or a Swedish sauna?

Co se hostitelské země týče, Petr na nic nečekal a hned první den učinil průzkum znalosti přívlastků vztahujících pojmy ke Švédsku, které se v Česku hojně používají. S politováním musíme konstatovat, že ani švédkou bednu, trojku, žel ani švédský stůl nijak zvlášť v této zemi neevidují.

Ostrov, kde se konference konala, je situován těsně za ceduli značící konec území Stockholmu, jehož centrum bylo vzdálené asi 10 kilometrů. Abychom stihli hlavní město taky trochu prozkoumat, naplánovali jsme si cestu tam i zpět časovými rezervami. To nám umožnilo cestu do Stockholmu absolvovat částečně i pěšky podle vody, kterou jsme už znali z její hladiny. Uprostřed akce jsme totiž byli pozváni na plavbu lodí ze Stockholmu zpět na náš ostrov, přičemž na lodi proběhla večeře.

Co je jídla týče, starali se o nás dokonale. Jídlu často vévodily masové kuličky, které známe i z české Ikei. Ke každému jídlu byl vždy dostatek zeleniny v podobě různých salátů, z nichž jako nejlepší s Petrem rozhodně oba považujeme ten ze zelených fazolí s restovanou cibulkou. V programu svítily také body s názvem „fika“, což jsou tradiční pro Švédy velmi typické coffee breaky (pauzy, siesty), při kterých si dáte kafíčko a něco malého na zub. V Karsögarden pekli vynikající sušenky a buchty.

Mimo jezení se ale samozřejmě konference otáčela kolem vážnějších ymkařských společenských témat. Setkání neslo podnázev ImpACT, aneb jak se v Ymce udržitelně starat o její kladný vliv. Klíčová zaměření byla na zdraví, relevanci a odpovědnost vůči závazkům. Témata se promítala do všech bodů vážně pestrého programu. První večer patřil seznamování, které proběhlo i v rámci teambuildingových her připravených dobrovolnicemi domácí Ymky. Čerpaly prý ze svých táborových her, které přímo v areálu našeho pobytu pořádají a připravují. Z herního programu jsme si do Česka přivezli velkou chuť vyrobit i u nás herní plochu pro míčovku zvanou gagaball. Potřebujete dřevěnou kulatou ohrádku, míč a tlupu skákavých hráčů. Petr se v rámci večerního mini turnaje dostal mezi 3 nejlepší gagaballisty, takže máme pro ČR už i prvního reprezentanta.


Druhý den patřil tématu zdraví. Rezonovalo celý den a hezky propojovalo hlavní dopolední přednášku, diskuze v malých skupinkách i odpolední workshopy. Diskuzní skupinky byly pevné a probíhaly každý den po celý čas konference. Šlo v nich o úvahy nad právě vyslyšenými slovy v menším počtu lidí, se kterými jsme se měli možnost poznat blíže a navzájem si představit, jak to reálně probíhá v našich lokálních Ymkách. Večer proběhl tzv. International Evening, během něhož byl sál obklopen stoly plnými národními pochoutkami všech, co se akce účastnili. Česko mělo stůl rozhodně nejsmradlavější, protože co jiného nabídnout evropským kamarádům ymkařům než 2 dny bez ledničky uchovávané olomoucké syrečky?

Třetí den byl ze všech nejvážnější. Proběhla panelová diskuze na téma odpovědnosti za válku, při níž hovořili zástupci ukrajinských a běloruských národních Ymek ještě s generálním sekretářem YMCA Europe Juanem Iglesiasem. Jistě vzešlo z diskuze velké i následných menších kruhů myšlenek vícero, ale myslím, že nejvíce rezonoval důraz na jednoduché poskytnutí prostorů a obdobných kapacit, které evropské Ymky mají, aby byly Ukrajincům z válečných oblastí uprchlých jednoduše k dispozici. To, že se budou mít kde potkávat nejen se svými krajany, ale zároveň s Čechy, povede k přirozenému udržování mentálního zdraví a postupné integrace do nového prostředí.

Poslední den byl věnován relevanci a posuďte sami, ale pravděpodobně nejvíce relevantním na toto datum (30. dubna) je dělání velkých ohňů, a tak jsme si mohli užít tradiční švédský Valborgsmässoafton za doprovodu tradičních písní v podání skvěle znějícího pěveckého sboru. Tato noc je obdobou českého pálení čarodějnic, ovšem my žádnou nepálily. Za to byla snaha oheň rozžehnout pomocí plynového plamenometu, kterému ale bohužel plyn zrovna došel, a tak posloužila nakonec sirka s Ymkou perfektně matchující kupkou sena.

Další konference by se měla konat za 3 roky, i když uvidíme, jak s tím předchozí covidová posouvání zamávají. Každopádně se ale hledá země, kde by příští setkání mohlo proběhnout. Před letošním ročníkem proběhlo v Česku v Litomyšli, takže naše hostitelství je nepravděpodobné, ale zaslechli jsme, že by se možná mohlo zavítat na Maltu. Takže zaměstnanci ymkařští, mějte oči i uši otevřené, sledujte události YMCA Europe a zprávy od Sáry, našeho machra na zahraniční programy, a vydejte se tam. Poznáte velmi dobře a v evropském měřítku, jaká YMCA je a může být.

Mariana Tauchmanová, YMCA Praha, foto: archiv autorky textu