Asi si nevzpomenete, jak se
jmenoval článek v minulém
čísle v této rubrice...
Byl to článek J. R. Motta,
bývalého prezidenta světové
Ymky, a nositele Nobelovy
ceny míru, který nesl název
O pesimismu.
Proto si dovoluji lehce
navázat na příbuzné téma...
O realismu.
Vidíte cyklistu?
Když se s někým bavím o křesťanství, někdy slyším už
dosti otřepaný názor, že křesťanství je taková berlička pro
lidi, aby lépe snášeli svůj život a svět kolem sebe.
Pro mě je křesťanství naopak „život v realitě“, protože
mohu díky Bohu vnímat věci víc, jaké jsou. V Bibli najdeme
mnoho příběhů, kdy prorok strhává člověka z jeho
výšin představ a iluzí nebo nížin bezvýchodné deprese
právě naopak do reality.
Jako lidé jsme omezeni v možnosti vnímat pravdivě skutečnost
– našimi nedokonalými smysly, zkušenostmi,
předporozuměními, tužbami a očekáváními, konstrukcemi,
emocemi, náladami, nedostatečným vzděláním či
chápáním souvislostí, nedostatkem informací,... Zkrátka
vytvořit si objektivní závěr na určitou věc či situaci je pro
člověka velmi obtížné. Stejně jako objektiv fotoaparátu
spustí závěrku někdy mnohem dřív, než má dostatek
světelných bodů k vytvoření objektivního obrazu. Proto
můžeme v Bibli nacházet spoustu vhledů do života lidí
z Boží perspektivy a hlouběji tak poznávat i sami sebe
a život kolem sebe. Díky tomu, někdy někdo vidí víc...
Rád bych se s vámi rozdělil o jeden takový hlubší vhled
velmi moudrého člověka, spisovatele C. S. Lewise:
„Myslím, že o atomové bombě přemýšlíme až přespříliš.
‚Jak ale máme žít v atomové době?‘, ptáte se oprávněně.
Jsem v pokušení odpovědět:
Jako kdybyste žili v 16. století, kdy se mor v Londýně
objevoval téměř každý rok, nebo jako kdybyste žili v době
Vikingů, kdy se mohli lupiči ze Skandinávie kdykoli večer
vylodit a podříznout vám krk. Stejně jako když dnes žijete
v době rakoviny, v době syfilis, v době obrny, leteckých
útoků, vlakových neštěstí či automobilových nehod.
Jinak řečeno, nezačínejme zveličovat novost naší situace.
Věřte mi: každý z vás a všichni, které milujete, jste
byli odsouzeni k smrti dříve, než byla atomová bomba
vynalezena.
Pokud nás má atomová bomba všechny zničit, pak až
tato bomba přiletí, ať nás přistihne, jak děláme rozumné
a lidské věci – modlíme se, pracujeme, vyučujeme, čteme,
posloucháme hudbu, koupeme děti, hrajeme tenis,
povídáme si s přáteli u skleničky a hrajeme šipky – ale
ne, jak se choulíme jako vyděšené ovce a přemýšlíme
o bombách. Ty mohou zničit naše těla, ale nemusí ovládnout
naši mysl.“
Také se vám zdají ta slova aktuální?
J. V. Hynek, foto: autor textu