Jak jsme se provařili až na váš stůl!
Právě se zamýšlím nad Proteinem. Je neděle večer a ještě
dojídám zbytky po své víkendové návštěvě. Nebojte
se, nedělám to často, ale když za mnou na roubenku
v Krkonoších dorazí všichni mí přátelé, které jsem poznal
v YMCA, je mi skvěle, i když si občas vystačíme se spaním
na zemi. Máme spolu úžasné dva dny, při kterých
vzpomínáme a blbneme jako tenkrát při aktivitách, radujeme
se z našich dětí a sdílíme se. V neděli často nechybí
ani malá bohoslužba, jak jsme na to byli v YMCA zvyklí.
Časopis Protein vznikl víceméně z potřeby dávat dohromady
různé skupiny aktivity Ten Sing po republice, aby
o sobě tensingáři vůbec něco věděli, dostali odvahu se
seznamovat a taky tvořit něco nového. Iniciátorem byl
tensingový sekretář Radim Žárský. Vyzval tenkrát mě,
vedoucího tensingu v Praze, a další vedoucí, kteří se
neustále motali někde po budově Paláce YMCA na Poříčí,
jakoby tam chtěli trávit věčnost. To je výhoda takového
prostoru, který YMCA tvoří.
Tak se i stalo, že Protein vyšel nejprve v několika úplně
šílených verzích dělaných ve Wordu. Kdyby někdo trávil
noci na YMCA jako někteří z nás jen a jen proto, aby
naskenoval, uložil, nakopíroval, poté nastříhal a opět
naskenoval, uložil a poté vytiskl každou stránku zkusmo
a zjistil, že jeho práce byla úplně zbytečná, protože po
zkopírování vznikne dílo Andyho Warholla… Mno… asi
by pochopil, co znamená to kvílení po nocích, linoucí se
z oken při měsíci. Ne to nebyl tenkrát Fantóm YMCA, jak
se říkávalo, ani vlkodlak, ale to jsme byli mi, kteří jsme
vykonávali tu naprosto neodbornou publikační činnost.
Jen podotýkám s láskou… Jen bych všem poradil, aby
to ve Wordu nezkoušeli, může vám to zkrátit život o pár
let :-).
Už nevím, koho to napadlo, ale zdálo se, že Protein je
graficky i obsahově zábavnější než leckterý zpravodaj
místních Ymek. A tak se rozhodlo, že by se Protein mohl
vetřít do nákladu celoymkařského měsíčníku Novinky
od Ymky jako jeho odvrácená strana. Prostě jste četli
Novinky od Ymky, načež se to přesně v polovině ukončilo
a bylo třeba to otočit nohama vzhůru a začít odzadu
(rozuměj odpředu), zkrátka měla YMCA dva časopisy
v jednom. To vydrželo tuším pouze rok a to co museli plodit zaměstnanci ústředí a místních sdružení YMCA
se nyní stávalo už jen přílohou Proteinu, který se stal
firemním bulletinem.
Ohledně názvu Protein si vybavuji asi toto. Vzpomínám
si, jak jsme nad tím v tom roce 1997 spekulovali na té
první redakční radě v dnešní „Krbovce“ na Ústředí a přemýšleli
nad názvem našeho budoucího časopisu. Návrhů
bylo mnoho. Z mnohých návrhů, jako např. „Tensígr“,
„Podpůrníček“, „3káček“… nakonec někdo vykřikl, že by
to mělo zdůrazňovat tu výživu. Protože, uznejte sami, že
z těchto názvů by se s naší pověstnou českou kreativitou
staly: Ten sígr, Odporný Čech a Stříkáček...
A že jsme se zrovna věnovali při poradě také svačinkám,
kdosi začal z čistého zoufalství hledat inspiraci
na obalu nějaké pochutiny, načež vystřídal slova jako:
sušina, hodnota, cukry, tuky až narazil na slovo neuvěřitelně
významné a důležité – Protein… Radim Žárský na
to ihned moudře reagoval, že by to mohlo zdůrazňovat
právě tu výživu našich mladých členů tensingových skupin,
potažmo celou Ymku. Nikdo se v době před večeří
nezmohl na odpor a byl název na světě.
Co se grafické podoby týče, měli jsme neuvěřitelné štěstí
v tom, že tenkrát do tensingu Praha docházel také jeden vzpurný chlapec z věhlasného rodu, jehož
rodiče jej tam zaslali, spolu s jeho sourozenci z YMCA
Živá rodina. Na zkouškách neustále cosi čmáral tenkou
fixou. A tak jednou povídám: „Ukaž Dejve co to tam zase
máš? Heleď, když už se ti nechce zpívat, tak nám teda
vymysli logo v tomhle tom tvojem stylu a taky hlavičky
rubrik a speciální čísla stránek, protože to ve Wordu
vypadá vážně hnusně“. A tak se i stalo, že se chlapec
nadchnul vidinou toho, že na jeho rukodělky bude zírat
více jak 500 lidí najednou. Kdo by to byl řekl dneska
do mladého a uznávaného designéra a výtvarníka Davida
Böhma viďte? Jeho skromné dílko vystřelené při zkoušce
tensingu na koleně dává punc našemu YMCA bulletinu
dodnes. A tak tedy: díky Dejve!
Při vydávání YMCA časopisu vám brzy dojde jak na tom
jako celorepublikové sdružení vlastně jsme. Když jsme
usilovali o společnou práci na našem společném časopise,
téměř nikdo se k nám nechtěl přidávat, aby dopisoval
z Moravy a Slezska, ale ani z jiných místních sdružení,
co jich bylo, a to jsem jako Slezan nesl těžce. Ta situace
už tenkrát těsně po udělení právní subjektivity jednotlivým
místním sdružením, odhalovala budoucí problémy.
Zatímco v 90. letech jsme mohli právem ukazovat
sebevědomí a sílu mezinárodního společenství ve znaku
červeného trojúhelníku, dnes je YMCA jen málo známá.
Věřím, že přichází chvíle, kdy budeme společně pracovat
o moc raději než sami pro sebe.
Nezbývá než poděkovat těm, kdo se naším vlakem jménem
Protein svezli a svým dílem a časem jej posunuli
dál. Jsem dnes téměř u vytržení, když vidím, jak vypadá
a co nabízí za články. Když si jen vzpomenu jaké úsilí,
jaké výsledky jsme museli předložit před 20 lety, chce se
mi smát. Protein je dnes krásný a bude krásný jen tehdy,
pokud bude plný lidí, lidských životních příběhů, radostí,
moudrosti a dokud bude zračit naše společenství mezi
námi a Bohem... To je naším cílem!
Obdivuji tu míru profesionality, která je za sazbou a úpravou
a hlavně gramatikou, jelikož si dobře uvědomuji,
když jsme v 90. letech někteří začínali, patrně nebylo ještě
v módě diagnostikovat všelijaké poruchy učení. Proto
se chci tímto co nejhlouběji poklonit vaší trpělivosti
a pokoře, že jste snesli tu míru amatérství a ignorantství,
které se mísilo s naším nadšením
a kreativitou či možná s drzostí, kterou se učíme v YMCA
zvládat a mít rádi. Ještě jednou děkuji alespoň sám za
sebe, a slibuji, že toto je zase na dlouhou dobu poslední
článek, kterým vás zavaluji! YMCA mám moc rád a děkuji
za tu příležitost najít svá obdarování, celoživotní přátele
a úctu k demokratickým tradicím naší země i evropské
kultury. Věřím, že chvíle pro to, abychom to předvedli
spolu s jinými demokratickými organizacemi, budou
brzy velmi potřeba.
Často o tom přemýšlím. YMCA potřebuje Boží požehnání,
které se jakoby vytrácí, protože o něj vlastně už
nestojíme. Mám za to, že profesionalita a pracovitost je
vidět všude kolem nás a je to dobře. Ale to něco navíc,
co YMCA měla a tu a tam má stále, je Bůh uprostřed
nás, Jeho slovo, jeho blízkost a Jeho vedení a ochrana.
Nebýt toho, YMCA už by byla podobná jen sdružení
zahrádkářů. Chci věřit, že tomu tak není. Modlitba, společné
čtení Písma, sdílení se o tom, čím procházíme,
podpora a nepředstírané sesterství a bratrství, to je síla,
kterou tento svět potřebuje, a je to to jediné, co mu ještě
můžeme opravdu nabídnout, protože to ostatní už dělají
jiní mnohem lépe.
Možná stačí vědět jak a proč a díky komu YMCA vznikla.
Byli to křesťané všech denominací v Anglii, kteří chtěli
změnit své bezprostřední okolí. YMCA je první neziskovka
na světě, která naučila konat dobro ve jménu
Božího království bez předsudků a podle Písma, celý
svět. Pokud toto poselství George Williamse nevyhasne,
nevyhasneme ani my a naše YMCA v ČR. Bůh má s YMCA
své plány, věřím tomu, že stále platí nápis nad dveřmi
do pracovny jejího zakladatele: Bůh především! Přeji si,
abychom se probudili jako celek a toužili po tom, prospět
naší zemi více než sami sobě, protože v jednotě je
veliká síla. Nespokojme se jen s granty na příští rok, ale
„Čekejte veliké věci!“ to řekl zakladatel YMCA na svém
posledním veřejném projevu k ymkařům.
A teď jdu dojíst ten guláš, což jsou proteiny po kamarádech
z YMCA, než napadne sníh!
Petr Chlopin Chlápek,
spoluzakladatel a bývalý redaktor Proteinu,
foto: archiv YMCA