Moje EVS v Žilině
Autor: externí <protein(at)ymca.cz>, Téma: 04/2017, Vydáno dne: 11. 12. 2017V Komunitním centru Reflect občanského
sdružení Stopy v Žilině pracují dobrovolníci
vyslaní na Evropskou dobrovolnou službu
(součást programu Erasmus+) z YMCA v ČR.
Jedná se o práci v klubech s dětmi a mládeží,
ve školce, v diskusních klubech, na akcích
a festivalech. YMCA v ČR každoročně vysílá
do Stop 2 dobrovolníky. Přečtěte si, jak se daří
současným dobrovolníkům.
Mou pracovní náplní je pomáhat ve školce s dětmi. Toho, že budu ve školce s dětmi, jsem se poněkud obával. Nicméně již po týdnu jsem si uvědomil, že moje obavy byly mylné a z obav z toho, zda budu mít s dětmi problém spolupracovat, se stala přímo radost s těmito dětmi pobývat. Jsem rád za to, že i když pro děti jsem na úrovni učitele, tak si můžu uvědomovat plno věcí, které jsem se od dětí sám naučil.
Ať už v tom ohledu, jak s dětmi komunikovat, tak i z toho hlediska, kdy člověk vidí, že často dospěláckou moudrost někdy naprosto potopí dětská upřímnost. Zbytek mého času pak zabírá práce v místní mládeži, kde jsem zapojen v organizačním týmu a největším dílem se podílím na médiích – tedy foto, video a grafika. Moc si také vážím možnosti být součástí společenství učedníků, kteří jsou vyučováni pro službu v mládežích, dorostech a církvi.
Nyní uplynula už slušná řádka měsíců a mně téměř připadá, jako by to bylo pár týdnů. Nejspíš je to tím, že nyní už povinností, které bylo třeba zvládnout kvůli nedostatku dobrovolníků, není tak velké množství. Povinností pro nás je být po ruce učitelům ve školce. Nicméně i toto již dávno není žádná povinnost.
Spíše naopak se to stalo highlightem mého dobrovolnictví. Nyní mám ve školce také možnost vyučovat děti angličtinu. Obával jsem se z toho, zda něco takového zvládnu. Ale po pár měsících mám radost, že děti se přece jen něco naučily. Je to pro mě výzva každý den a jsem za tyto výzvy velmi vděčný.
Program Erasmus+ není kariérně zaměřený, ale je zaměřený na osobní růst člověka. Zjistil jsem, že když člověk nemá odhodlání využít tento čas produktivně a zdokonalovat se. Může ten rok zcela klidně promarnit. Význam svého dobrovolnictví také vidím v tom, že můžu být součástí komunity lidí, které spojuje víra v Ježíše Krista. A lidí, kteří chtějí zprávu, že život má smysl právě v Něm, sdílet dál. Takže velkou částí mého dobrovolnictví je možnost spoluvytvářet tuto komunitu a zároveň budovat i vztah s Ježíšem Kristem. Téhle možnosti by se mi nedostalo v takové míře, kdybych studoval nebo měl civilní práci.
Daniel Látal
Život a dobrovolnictví v Žilině je jedním slovem super. Beru to jako skvělou příležitost z mnoha úhlů. Náplň mé práce spočívá převážně v tom, že se starám ve školce o děti, hraju si s nimi a dohlížím, aby se jim nic nestalo, a pomáhám učitelům i ve fyzické práci jak kolem školky, tak v kuchyni.
Další nedílnou součástí je spravovat místní klub mládeže, kde se schází komunita mladých křesťanů, a vymýšlejí a realizují zajímavé akce. Za zmínku stojí určitě Kus Reci, kde se jednou za čas sejdou mladí talentovaní lidé, kteří jsou ochotni sdílet své nápady a zkušenosti s ostatními a mnoho lidí inspirují. Těším se na to, co přinesou další měsíce.
Kuba Schweda, foto: archiv autorů textu
Mou pracovní náplní je pomáhat ve školce s dětmi. Toho, že budu ve školce s dětmi, jsem se poněkud obával. Nicméně již po týdnu jsem si uvědomil, že moje obavy byly mylné a z obav z toho, zda budu mít s dětmi problém spolupracovat, se stala přímo radost s těmito dětmi pobývat. Jsem rád za to, že i když pro děti jsem na úrovni učitele, tak si můžu uvědomovat plno věcí, které jsem se od dětí sám naučil.
Ať už v tom ohledu, jak s dětmi komunikovat, tak i z toho hlediska, kdy člověk vidí, že často dospěláckou moudrost někdy naprosto potopí dětská upřímnost. Zbytek mého času pak zabírá práce v místní mládeži, kde jsem zapojen v organizačním týmu a největším dílem se podílím na médiích – tedy foto, video a grafika. Moc si také vážím možnosti být součástí společenství učedníků, kteří jsou vyučováni pro službu v mládežích, dorostech a církvi.
Nyní uplynula už slušná řádka měsíců a mně téměř připadá, jako by to bylo pár týdnů. Nejspíš je to tím, že nyní už povinností, které bylo třeba zvládnout kvůli nedostatku dobrovolníků, není tak velké množství. Povinností pro nás je být po ruce učitelům ve školce. Nicméně i toto již dávno není žádná povinnost.
Spíše naopak se to stalo highlightem mého dobrovolnictví. Nyní mám ve školce také možnost vyučovat děti angličtinu. Obával jsem se z toho, zda něco takového zvládnu. Ale po pár měsících mám radost, že děti se přece jen něco naučily. Je to pro mě výzva každý den a jsem za tyto výzvy velmi vděčný.
Program Erasmus+ není kariérně zaměřený, ale je zaměřený na osobní růst člověka. Zjistil jsem, že když člověk nemá odhodlání využít tento čas produktivně a zdokonalovat se. Může ten rok zcela klidně promarnit. Význam svého dobrovolnictví také vidím v tom, že můžu být součástí komunity lidí, které spojuje víra v Ježíše Krista. A lidí, kteří chtějí zprávu, že život má smysl právě v Něm, sdílet dál. Takže velkou částí mého dobrovolnictví je možnost spoluvytvářet tuto komunitu a zároveň budovat i vztah s Ježíšem Kristem. Téhle možnosti by se mi nedostalo v takové míře, kdybych studoval nebo měl civilní práci.
Daniel Látal
Život a dobrovolnictví v Žilině je jedním slovem super. Beru to jako skvělou příležitost z mnoha úhlů. Náplň mé práce spočívá převážně v tom, že se starám ve školce o děti, hraju si s nimi a dohlížím, aby se jim nic nestalo, a pomáhám učitelům i ve fyzické práci jak kolem školky, tak v kuchyni.
Další nedílnou součástí je spravovat místní klub mládeže, kde se schází komunita mladých křesťanů, a vymýšlejí a realizují zajímavé akce. Za zmínku stojí určitě Kus Reci, kde se jednou za čas sejdou mladí talentovaní lidé, kteří jsou ochotni sdílet své nápady a zkušenosti s ostatními a mnoho lidí inspirují. Těším se na to, co přinesou další měsíce.
Kuba Schweda, foto: archiv autorů textu