„Kdož by pak hleděl duši svoji zachovati, ten ji ztratí, kdož by pak ztratil duši pro mne, ten ji nalezne.“ Krédo vybrané z Písma Zdenkou Pakovou, kterým se řídila.
Zdenka Paková se narodila 8. listopadu 1906 v Praze jako nejmladší ze 4 dětí redaktorovi časopisu „Nový Havlíček“ Jiřímu Pakovi a Arnoštce Pakové rozené Mayerhofferové. Absolvovala průmyslovou školu šití prádla na dívčí odborné škole rodinné s vynikajícím prospěchem. Z počátku pracovala jako sekretářka Stavebního družstva Obrodného hnutí studenstva a po otevření koleje Budeč zde pracovala jako účetní. Bydlela v Praze Vršovicích v Mexické ulici číslo 4. Byla českobratrského vyznání, upřímného, pravdomluvného a věrného charakteru a vždy z ní zářilo cosi radostného. I v nejtěžších chvílích dovedla potěšit a vzkřísit naději. Jaroslav Šimsa, spolupracovník z odboje, o ní říkal, že vždy věděla, co bylo potřeba a když bylo možné, tak pomohla. Byla nesobecká a vynalézavá.
Po okupaci se zapojila do odboje. V rezistenci spolupracovala s členy akademické YMCA Jaroslavem Valentou, Jaroslavem Šimsou a Rudolfem Marešem. Jaroslavu Valentovi pomáhala v odboji jako spojka. Pro něho a další vlastence v ilegalitě obstarávala šatstvo, potraviny a falešné osobní doklady. Pro Vladimíra Krajinu a vysílačku organizace „Ústřední vedení odboje domácího“ zasílala prostřednictvím Františka Drašnera zpravodajské informace. Její byt sloužil jako úkryt Rudolfu Marešovi, Františku Peltánovi a Jaroslavu Valentovi během jejich života v ilegalitě. Ve svém bytě také poskytla ubytování anglickému důstojníkovi, který uprchl ze zajateckého tábora, mjr. Ronaldu Littledalemu.
Major Ronald Littledale se stal po vypuknutí války s Německem příslušníkem britského expedičního sboru ve Francii. Při ústupových bojích u města Calais padl do zajetí. Odtud byl transportován do tábora pro válečné zajatce na území tzv. Generálního gouvernementu. Ze zajateckého tábora se mu ještě s jedním kolegou podařilo uprchnout. Za pomocí polské ženy se podařilo dostat do Rumunska s cílem překročit bulharské hranice a dál pokračovat do Turecka. Na hranicích je jejich průvodkyně zradila a vydala bulharským bezpečnostním orgánům. Ti je předali německým úřadům, které je eskortovaly zpět do zajateckého tábora. U Roudnice nad Labem se jim podařilo z vlaku, kterým jeli, uprchnout. Jeho kolegu krátce na to zajali.
Littledale měl více štěstí. Podařilo se mu dostat až do Roudnice a přes evangelického faráře F. Dobiáše z Krabčic byl poslán k faráři „Sdružení evangelické mládeže“ Janu Miřejovskému. Jaroslav Valenta rozhodl, že ho bude jeho odbojová organizace ukrývat. Od počátku roku 1942 se tak ocitl Littledale v péči členky akademické YMCY Zdeňky Pakové, která pro něj zajišťovala ubytování, ač s tím z důvodu jejich zpravodajského poslání nesouhlasila.
Postupně se do ukrývání britského důstojníka zapojilo více lidí. Mimo Zdeňky Pakové a její sestry Jiřiny se jednalo o Annu Kavinovou-Schustlerovou, manžele Marii a Emila Brunclíkovy, Markétu a Vladimíra Bergauerovy a Gertrudu Šaškovou. Mjr. Littledale se u těchto lidí ukrýval až do 15. května 1942.
Pomocí přátel v Rakousku Vladimír Bergauer připravil útěk mjr. Littledaleho do Švýcarska. Na rakousko-švýcarských hranicích odmítl Littledale z důvodu špatných sněhových podmínek přejezd na lyžích přes hraniční hřeben a vrátil se zpět do Rakouska. V důsledku zvýšené ostrahy na německé straně protektorátní hranice po atentátu na Heydricha byl na železniční stanici ve Vimperku zatčen. Po jeho zatčení gestapo postupně rozkrylo všechny úkryty Littledaleho a zatklo všechny jeho podporovatele.
Zdenka nastoupila 14. června na dovolenou. 26. června byla zatčena. Až 1. září 1942 dostala od svého zaměstnavatele výpověď z důvodu, že se z nastoupené dovolené do zaměstnání již nevrátila. Po zatčení byla převezena do německé policejní věznice na Pankráci a odtud byla deportována kolem 15. 10. 1942 do Malé pevnosti Terezín. Z Malé pevnosti vedla její cesta do koncentračního tábora Mauthausen, kde byla 24. 10. 1942 v 10:24 zavražděna.
Podobně tragické jsou i osudy jejích spolupracovníků.
Jaroslav Valenta byl zatčen při policejní razii v noci po
vykonání atentátu na Heydricha v bytě manželky Jaroslava
Šimsy a popraven 24. 10. 1942 v KT Mauthausen.
Jaroslav Šimsa byl zatčen již v zimě roku 1940. Prošel
několika německými káznicemi. Jeho život vyhasl v koncentračním
táboře Dachau v únoru 1945.
Rudolf Mareš byl zatčen poté, co padl do léčky pražského
gestapa v červenci 1942, při které byl zraněn a zastřelen
František Peltán. Mareš byl zavražděn na Pankráci v říjnu
1944.
Přechovávatelé majora Littedaleho manželé Brunclíkovi,
Bergauerovi a Gertruda Šašková byli rovněž popraveni ve
stejný den jako Zdenka v KT Mauthausen. Mjr. Littedalovi
se podařilo ze zajetí znovu uprchnout. Dostal se přes
Švýcarsko do Francie a opět vstoupil do britské armády.
Padl 1. září 1944 jako velitel pluku.
Vlastislav Janík