Konečně je to tady, den, na který se všichni
Svišti těší každým rokem víc a víc. Nastal 15.
červenec – odjíždíme do Veverské Bítýšky,
abychom mohli prozkoumat vzdálenou Aljašku
a najít zlaté doly v ní.
Zlakopecký „nábor“ propukl v sobotu kolem 15. hodiny
a nastalo seznamování, vidím známé i neznámé tváře.
Ale ze všech se do konce tábora určitě stanou kamarádi.
Druhý den jsme se dozvěděli milé překvapení – budíček
je posunut o půl hodiny než minulý rok (snad se to
osvědčí) ale rozcvička a raní program jsou už tradiční.
Začíná rozřazování do týmů, vymýšlení jména a vlajky.
„SHIELD“, „Zlatopramen“, „Zlatí Vlci“, „Zlatí kovbojové“
vyrážejí. Pondělí se neslo v duchu bobříků, nové názvy
nás docela zmátly, ale o to více jsme měli radost, například
z rétora nebo stopaře.
Ani v úterý jsme nezanedbali naše dovednosti a plnili
jsme bobříky jako o život. Mimo to se ale hrály oblíbené
hry – vlajkovka, stavění bunkrů a nošení
hrnečku na zásoby. Pak už stačilo jen zalézt do postele
a spát až do dřívějšího budíčku.
Dřívější budíček – proč tolik spěchu? Svišti si totiž za
své nasbírané dolary mohou vyjet do Šiklova Mlýna
– westernového městečka kam se všichni moc těšíme.
Rýžování a hledání zlata každého pořádně zřídí, a proto
se ve čtvrtek všichni rozhodli pro odpočinkový program.
Proto se nikdo nebránil hrám na udržení přátelství
a důvěry v týmech a odpoledním ježdění na loďkách.
Večer jsme opékali špekáčky, zpívali u táboráku a nepřímo
se tak loučili s mladšími zlatokopy, kteří se od nás
v sobotu odpojí. Ale to momentálně není naše starost
– pátek se totiž vydařil – ráno pašeráctví, poté jako vždy
skvělý oběd a odpoledne jsme si užívali plavání. Teď už
jen stačí nasbírat dostatek dolarů a dostat se na Aljašku.
Alžběta Drcmánková, YMCA Brno, 14 let, foto: archiv autorky