Valné shromáždění YMCA v ČR zvolilo na svém
jednání dne 19. září 2015 předsedou Jana T.
Blažka. Jak vidí současnou a budoucí Ymku?
Honza pochází z Olomouce, absolvoval Komenského
evangelickou bohosloveckou fakultu v Praze. Je farářem
Českobratrské církve evangelické, působil v Českých
Budějovicích, a v Jindřichově Hradci. Od roku 2001
je vojenským kaplanem AČR. Působil na Velitelství sil
územní obrany v Táboře, na 15. ženijní záchranné brigádě
v Bechyni, od roku 2013 je kaplanem Ústřední vojenské
nemocnice – Vojenské fakultní nemocnice Praha Střešovice.
Je válečný veterán, s vojáky absolvoval 3 zahraniční
mise: Bosna a Hercegovina, Afghánistán, Kosovo.
S YMCA se poprvé setkal v letech 1992–1994 na Manželských
setkáních v Olomouci, resp. v Ostravě a Kroměříži,
absolvoval YMCA Manželská setkání ve Finsku. Později
byl zakládajícím členem YMCA Jindřichův Hradec. Je
ženatý má 4 děti.
Někteří členové Ymky tě znají z různých akcí
nebo jednání ústředního výboru. Co bys o sobě
řekl i těm ostatním, aby si tě dokázali trošku
představit? Čím žiješ, co tě baví?
Tak předně mám i druhé křestní jméno.
Myslím, že obě mě docela vystihují. Vedle Jan – Bůh je
milostivý, mám i druhé – Tomáš. A jako biblický apoštol
Tomáš i já si rád věci prověřím, osahám, až pak uvěřím.
Snad jsem pak schopen také pokleknout a uznat…
Po dědečkovi – Tomáši Coufalovi – jsem založením
pedagog. Mým velkým vzorem je J. A. Komenský. Zajímá
mě všechno, co rozvíjí člověka, zejména historie, teologie,
pedagogika, psychologie, politika, z umění hlavně
hudba. V mládí to byla třeba matematika, stavebnictví
i zemědělství, ale k tomu jsem se v životě moc nedostal.
Baví mě pracovat s lidmi, zpívat s kytarou, snažím se
sportovat – plavání, volejbal. Rád sleduji i další sporty.
Jak vnímáš Ymku? Co pro tebe znamená?
YMCA mě zaujala svou ambicí rozvíjet duši, ducha i tělo
člověka. Když člověk pochopí, že je dobré se rozvíjet ve
všech těchto oblastech, tak má pocit úžasné harmonie.
Přivádět lidi, zvláště mladé, k takové harmonii, to je to,
co jsem vždy v Ymce vnímal a o to se snažil.
V Ymce nejsi žádný nováček, to je pro funkci
předsedy asi samozřejmé. V čem myslíš, že to
může být výhodou a v čem naopak nevýhodou?
Jsem v Ymce něco přes 20 let, ale nepřipadám si v ní
dlouho. Mrzí mě, že jsem o Ymce nevěděl v dětství a mládí. Až v posledních letech se seznamuji s její úžasnou historií, s jejími programy a cíli. Zdá se mi, že jsem
dřív v Ymce pracoval tak nějak intuitivně, aniž bych tušil,
či znal její směřování. O to víc nyní prožívám radost
z propojení praxe s tradicemi. Ale musím přiznat, znám
současnou Ymku jen velmi okrajově, budu se muset
teprve seznámit s jednotlivými kolektivními členy a jejich
činností. Tuším, že je tu spousta věcí, o kterých vůbec
nevím a které neznám. Těším se na nové poznávání.
V čem vidíš největší potenciál YMCA?
Jednoznačně v lidech. Ta spousta dobrovolníků, kteří
jsou ochotni obětovat svůj čas, své umění, své schopnosti,
síly a často i své prostředky pro dobré věci, to je
krásný potenciál.
Vidíš i nějaké slabiny?
Myslím, že moc neumíme pracovat na PR. Vzhledem
k tradicím YMCA by se o naší práci mělo na veřejnosti
více vědět. Je to trochu otřepané, ale slabiny tuším
v komunikaci.
Co bys chtěl ve své práci předsedy akcentovat?
Které body považuješ za důležité, aby se na
nich v nejbližším období pracovalo?
Jak už jsem řekl, dostat YMCA do povědomí veřejnosti,
o to bych se chtěl snažit na prvním místě. Také je třeba
pracovat na tom, aby ústředí YMCA bylo reprezentativním
centrem celé YMCA a lépe zabezpečovalo podporu
pro jednotlivé KČ. Asi bude třeba ústředí personálně
i finančně posílit. To souvisí s tím, že je třeba mít připravené
mladé ymkaře“, kteří by vnesli do života naší
organizace nový vítr. Rád pracuji v teamu, s přemýšlivými,
radostnými, systémovými ne užvaněnými lidmi,
schopnými sebereflexe. Nemám rád demagogy, podlézavce
a donašeče.
Také si myslím, že je třeba vytvářet životaschopné ideály,
vize a projekty, a oceňovat všechny kdo je mají a dovedou
je uvádět do života.
Kdybys mohl, co bys od zítřka v Ymce změnil?
Kdyby to šlo, tak bych zrušil tu hospodu dole v Paláci
YMCA v Praze, zřídil tam velké YMCA centrum, kde by
se chodilo na kafe, juice a mléko, také cvičit, diskutovat,
přenášet důležitá témata, byla by tam nejrůznější poradenská
centra… samozřejmě by se chodilo do Ymky
plavat, hrát basket, či volejbal. Také by tam byla ubytovna
pro uprchlíky a další spousta užitečných věcí. Jenže
nemám kouzelný prsten. A také vím, že žít je třeba na
zemi a ne létat v oblacích.
Co si myslíš, že můžeš do YMCA přinést – vnést
ty osobně?
Na to jsem sám zvědav. Mám určité vize, plány a představy,
ale hned při prvním nápadu jsem narazil. Takže
uvidíme. Potřebuji se více seznámit s chodem YMCA,
těším se na spolupráci s novým generálním sekretářem
a ostatními statutáry, jakož i dalšími lidmi v YMCA.
Povedlo se ti něco v YMCA Jindřichův Hradec?
Myslím, že v Jindřichově Hradci se nám podařilo vytvořit
team lidí, kteří jsou nasazeni pracovat pro YMCA
a dělají krásnou práci. Skvěle zpívá pěvecký sbor YMCA
– JAKOUBEK, pracujeme s dětmi i mládeží, staráme se
o táborovou základnu Vlčice, na LT se vystřídá na 200
dětí. Na náš již tradiční YMCA ples nám skoro nestačí
sál pro 250 lidí…
Ano, povedlo se mi předat vedení YMCA Jindřichův Hradec
do rukou skvělých lidí.
Soli Deo Gloria.
(P. S.: Jo, a taky dělám skvělou tlačenku.)
Za rozhovor děkuje
Jaroslav V. Hynek, foto: Iva Šípková a YMCA JH