Studny
Autor: externí <protein(at)ymca.cz>,
Téma: 03/2010 ,
Vydáno dne: 13. 07. 2010
(Genesis 26,12-30)
Když se v Bibli mluví o Bohu, tak je to Bůh Abrahamův,
Izákův a Jákobův. Abraham, Izák, Jákob - otec, syn a
vnuk. Abraham - to je slavná postava. Odvolávají se na
něj křesťané, židé i muslimové jako na svého praotce,
protože Abraham dokázal poslechnout Pána Boha, dokázal
jít a něco dělat. Bible mu věnuje 23 kapitol a na desítkách
míst ho pak ještě připomíná.
Jákobovi se věnuje v Bibli nějakých 15 kapitol a opět
jsou to příběhy od dětství až o stáří, příběhy o tom, jak se
Jákob rval s osudem.
O Izákovi se v Bibli vlastně nic moc nepíše. Dvě kapitolky
o člověku, který nebojoval žádný hrdinný boj víry.
Nevýrazný mezičlánek ve slavném rodu. Alespoň to tak
vypadá. A přitom mi ten Izák připadá nejvíc v pohodě
- možná i proto, že se nikde necpe, dokonce, že dokáže
ustoupit do pozadí, když se cpe někdo jiný. Izák je ochoten
ustoupit a zkusit to někdy jindy a někde jinde znovu.
A ne jednou - ale dokonce třikrát. Možná jediný příběh v
Bibli, kde hraje Izák hlaví úlohu a celá ta úloha spočívá v
tom, že ustupuje do pozadí.
Přitom nejde o nic menšího, než o studně. V poušti je
to samý základ života. Nemít studnu, to znamená prostě
nebýt. Izákovi se dařilo a tak přišli závistivci a pracně
vykopané studnice mu zasypali. A Izák se zvednul, šel
jinam a vykopal novou. Tu mu ukradli. A Izák se zase
zvednul, odstěhoval o kus dál a vykopal si třetí. A zase
se mu dařilo. V tuhle chvíli jeho protivníci poznali, že
ho nepřemůžou. Přišli s tím, že by vlastně chtěli spolupracovat.
Není jednoduché odpustit, když se druhý omluví. Když
se ani neomluví, je to o to těžší. Izák do toho jde. Za ten
klid a pokoj to stojí. Izák se smíří s těmi, co mu ubližovali
a snaží se spolu s nimi dělat dobrou práci v tomto světě.
Ne proto, že je bačkora a budižkničemu. Ví, že nese Boží
požehnání. Převzal ho od svého otce Abrahama a předá
ho svému synu Jákobovi. On sám není ani hrdina víry, který je ochoten prošlapávat neznámou cestu, ani bojovník
o Boží požehnání. Prostě je tam, kde ho Bůh postavil
a dělá poctivě to, co dělat má.
Tahle historka mi něco připomíná - historii YMCA, Diakonie
a v posledku i církví a vůbec křesťanů v minulém
století. Doby vzniků a z následných zákazů, doby více či
méně úspěšných pokusů o obnovu v letech uvolnění a
následné doby pronásledování, doby vzdoru i resistence...
V této situaci šli křesťané v Izákových stopách. Izák
se necpe. Dál nese Boží požehnání a dělá poctivě to, kam
ho Bůh v té které době staví. Má sílu Božího požehnání,
které přijal a nese dál. To je síla, kterou nikdo a nic
nepřepere. Kdo si je jistý sám sebou, nemusí se cpát.
Ví, že dělá dobrou věc a dobré věci nemizí jen proto, že
je mocní tohoto světa zakazují, protože se jim z nějakého
důvodu nehodí do krámu.
Izák vykopal už třetí studnu. O tu už nebylo sporu,.
Jeho odpůrci pochopili, že nemají šanci. Tak jí Izák dal
jméno Rechobót (to je Prostorná) a řekl: „Teď už nám
Hospodin poskytl prostor, abychom se mohli na zemi
rozplodit.“ (Gn 26,22). Izák svojí věrností opět otevřel
prostor. A najednou ti, kdo ho pronásledovali, tak přišli
a chtějí spolupracovat. Chtějí mít podíl na požehnání a
dobré práci, kterou Izák dělá. Slibují, že budou hodní a
že budou spolupracovat. Vždyť přeci vždycky byli hodní
a spolupracovali... No - trochu kecají.
Trochu - prostě kecají. Haj hou. Izák ví, že nese Boží
požehnání a že dělá dobrou práci, tak vydrží i tohle. Vždyť
o co jde - o naši slávu? O naše zásluhy? O to, aby ti
druzí přilezli ke křížku a omluvili se? Ale houbelec. Jde
o Boží požehnání a dobré dílo, které má být vykonáno.
A teď je tu i prostor. Je tu studnice Rechabót - prostorná
studnice křesťanské tradice, kterou máme k dispozici i
v této svobodné době. Jde o to ji bez hořkosti a výčitek
dát k dispozici těm, kteří přichází. Vždyť rozpoznávají, že
s námi je Hospodin. Izákovi to říkají pohané. Kdo ví, co
si pod tím představují... Ale vidí, že církev má něco, na
čem by chtěli mít podíl i oni. Náš „Izákovský“ úkol je
stále stejný - nevzdat se toho dobrého, co jsme přejali a
nabídnout to všem okolo nás. Dát jim možnost přijímat z
Boží ruky všechno dobré, co Pán Bůh dává.
Jaroslav F. Pechar