Zpráva o Senior klubu YMCA

Autor: externí <protein(at)ymca.cz>, Téma: 2/2009, Vydáno dne: 18. 08. 2009

na setkání všech ymkařských skupin 15.-17. května 2009

Vážení přátelé!

Seniorklub YMCA by vlastně ani do Křesťanského sdružení mladých lidí nepatřil, ale má své kořeny v našem mládí za první republiky, kdy jsme užívali krásné prázdniny v letních táborech YMCA, které byly vzorem táborům v celé Evropě.

Ten, o kterém jsem nejvíc informován, byl tento na Sázavě, který byl založen v roce 1921 a postupně se vylepšoval a rozšiřoval až do kapacity více než 250 chlapců 10 až 18 letých v každém ze čtyř dvoutýdenních období během prázdnin, takže ho mohlo užít více než 1 000 hochů. K tomu však nedocházelo, protože většina z nich tu trávila více než jedno období.

Tábor se, zejména díky vedení zkušeným ředitelem Joe Firstem, neustále vylepšoval jak ve vybavení - lodě všeho druhu, sportovní nářadí, dílny – tak zejména v programu a výchově vedoucích a instruktorů v mnoha oborech.

Denní program v táboře začínal v 7:25 budíčkem, rozcvičkou a hygienou, pak v 7:50 vztyčením státní vlajky, snídaně a charakterka, 8:20 částečný úklid chat, 8:30 táborové povinnosti - zlepšování a úklid tábora, pomoc v kuchyni, 9:15 volná škola, 10:30 svačina, slunění pokrývek, 11:00 koupáni, výuka neplavců, 11:45 úklid chat, 12:45 oběd, 13:15–14:30 odpočinek, 14:30 hry, turnaje, závody, výlety, koupáni, sporty, 18:15 stahování vlajky, večeře, 20:15 táborové ohně, hudba vážná i veselá, revue, různé programy, diskuse, 21:30 večerka.

Denní program byl podobný jako v jiných táborech, ale měl své přednosti. K těm patřila např. volná škola – volná proto, že každý si mohl vybrat obor podle toho, co se chtěl naučit, jen neplavci si nemohli vybírat až do doby, než složili zkoušku z uplavání 50 m. Ve volné škole byly tyto další obory: styly plavání, záchrana tonoucích, první pomoc, kanoistika, ovládání ostatních lodí, stavba stanů, druhy ohňů, zapalování bez sirek, výrobky z kůže, dřeva, kovů a hlíny, atletické disciplíny, pravidla a zásady sportovních her - tenis, ping-pong, volejbal, házená, košíková, softbal, fotbal, ragby, golf, cizí řeči. Další předností proti jiným táborům ve světě byl záchranný sbor. Ten byl zaměřen zejména na záchranu tonoucích, aby byla bezpečná i pro zachránce a maximálně účinná pro tonoucího. Tato instituce byla uznávána i v Americe, kde naši členové záchranného sboru měli vstup na plovárny zdarma. Výchova záchranců trvala několik sezon. Od elévů přes juniory, seniory, až po instruktory a kapitány záchranného sboru.

Úklid chat byl pečlivě kontrolován a bodován. Nejlepší chata získala vlajku čistoty a na konci období dort. Dort získali také vítězové mezichatových turnajů ve volejbalu, košíkové, playgroundbalu (softbalu), případně dalších mezichatových soutěží.

Mezi táborové povinnosti patřil také úklid tábora, výpomoc v kuchyni, úprava hřišť, případně úprava příjezdových komunikací, někdy i výpomoc sousedním zemědělcům při sklizni. V horkém suchém počasí se stávalo, že kolem jedoucí parní lokomotivy způsobovaly požáry lesa. Vždy se nám podařilo oheň uhasit. Máme v archivu několik poděkování od vedení ČSD.

Tato blahodárná činnost byla v roce 1940 přerušena na 5 let německou okupací a obnovena teprve v r. 1945, ale jen na 4 roky, protože Československá YMCA byla v r. 1949 tehdejším vedením státu zrušena.

Několik let po obnovení její činnosti se začali scházet i předváleční účastníci ymkařských táborů a z podnětu Pavla Zajíčka od roku 1995 jezdí jednou v roce alespoň na dva dny zopakovat si své mládí sem do Masarykova tábora YMCA. A to byl základ Seniorklubu YMCA.

Podle tradice vydávají z těchto dvou dnů Almanach s fotografiemi, se seznamem všech účastníků, s jejich adresami a čísly telefonů. Nechybí ani výsledky sportovních soutěží a další příspěvky. Tyto akce Seniorklubu pořádá YMCA Praha. O životě v Masarykově táboře YMCA se více dozvíte ze zajímavého filmu, který natočil táborník Kaprálek v roce 1938 a který byl již 2x promítán v Čáslavského programu v televizi pod názvem „Ráj chlapců“.

Honza Vaníček, naroz. r. 1919
Účastník táborů v r. 1928-39, po válce sledoval život tábora z druhého břehu, z Borotína.