Rozhovor Štěpána Černého

Rozhovor Štěpána Černého se Štěpánem Černým “Dnešní doba mi dokazuje, že teplé spodní prádlo má stále svou vypovídací estetickou hodnotu.” Štěpán Černý (* 1984) patří v dnešním literárním světě ke špičkám, ať už počítáme kvalitu, nebo kvantitu. Rozhovor jsme si domluvili po desetiminutovém přemlouvání, pro obě strany obohacujícím. Mistr přišel na vteřinu přesně, z ucha vyklepal živého kačera, sundal si červený nos na gumičce a začal rozvážně promlouvat…

V(vyslýchající): Vypadáte uspěchaně, mistře, stačíte dnešní době? V(vyslýchaný): Otázkou, kterou řeším, není, zda stačím době já, ale zda stačí doba mně. Současnost mi dává za pravdu. Vždy všechny předběhnu ve frontě na oběd, i u autobusu jsem dříve než ostatní. Jak si to vysvětlit jinak než vlastním zrychlením oproti času? V: Zajímavá myšlénka, vašnosti. Čtenáře měsíčního tisku by ale jistě zajímala zcela jiná věc: jak jste se dostal k práci v listu Pro-Tejn, ve které jste získal “literární ostruhy”? V: Pro práci v tomto periodiku mne dlouho vábil jistý Dominik Zunt (pamatujte si to jméno, ještě o něm v životě uslyšíte a pak se vám tyto kompromitující informace budou hodit), až mne konečně zvábil. První můj příspěvek slove “Tenkrát poprvé na Mělníku”(říjen 2001) a úspěch měl vskutku bouřlivý. Málem mi dokonce vysloužil nálepku pragocentristy a několik ran holí od Luboše Hladíka. Přesto jsem všechna nebezpečenství přestál a nyní patřím k pravidelně přispívajícím autorům. V: Ano, to je pravda, pane velkomožný. Kde lovíte inspiraci? Případně co by bylo vhodné poradit začínajícím autorům, kteří hodlají sledovat vaši cestu? V: Inspirace mě přepadá zcela samovolně, často ovšem má podobu trestající ruky Vojtěcha Bergera, či spíše trestajícího telefonátu. Ovšem, ne aby vznikl dojem, že tvůrčí práce pro Pro-Tejn je odměněna ukrutníka. Mé nejlepší nápady, zhmotněné do článků (namátkou např. článek o Know-How semináři či další), přicházejí do hlavy osamoceně, a tak také odcházejí. Dlouho se chudáci nezdrží. V: Čím trávíte volný čas, slunéčko našich dnů? V kterém parku je možné vás zastihnout v objetí moruší. Jaká knihovna vám slouží za přístřeší materiální i duchovní. Pod kterým mostem sledujete bídu světa? V: Nejčastěji se věnuji studiu v ctihodné budově nejmenovaného pražského gymnasia, které je možno zaměnit za všechny tři výše uvedené instituce. Případným následovníkům doporučuji zejména návštěvu místností v třetím patře, hluboce poznamenaných mou přítomností. Co se týče studijních výsledků, slouží mi jako zrcadlo k hodnocení absolutna rozumem středoškolského profesora. Hodnocení není lichotivé… V: Velký kormidelníku, jaké máte koníčky? Neboť jedno tělo nesnese více intelektuální zátěže, než mu připravujete svou uměleckou tvorbou? V: Věnuji se orientální hře go, pěstuji plané jabloně, hraji korespondenční šach, tvořím v HTML, účastním se kroužku esperantistů, reprodukuji na kytaru v TS Praha, furt se hrabu v záhoně, já jsem prostě jinačí, ženě mé to nestačí, a je jejím koníčkem, podvádět mě s Toníčkem… V: Děkuji za rozhovor, starý chrobáku. Vyslýchající: Štěpán Černý, cernees@post.cz Vyslýchaný: Štěpán Černý, mail si zjistěte sami, jen tak někomu ho nedává.